close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Říjen 2007

Když dva dělají totéž

4. října 2007 v 7:00 | ja |  Něco z rodinné kroniky

Blíží se zima a mě se vybavuje jedna ze vzpomínek na mou milou babičku. To jsem byla ještě hodně malá a naši mě už docela samostatně posílali pro nákup. Dostala jsem peníze, akorát na nákup, aby mě náhodou nenapadlo nakupovat nějaké maškrty. Do ruky jsem vzala plechovou konvičku na mléko a už jsem vylítla ze dveří. Měla jsem ráda tyhle nákupy, byla to totiž jediná chvíle, kdy jsem mohla sama na ulici, kde se to" hemžilo auty!" Občas projel taxikář Ferenc nebo Řehula se svými tatrovkami a mířil na nádraží pro klienty. Mohla jsem potkat černý pohřební vůz tažený Urbišovými koňmi, u nís v ulici byl nejčastěji k vidění invalidní soused, jehož jméno nevím, ale pamatuji si jeho kolo ovládané ručním pohonem. Ve válce přišel o nohy ale na kole jezdil jedna báseň. Dvě berličky měl zavěšené pod sedlem na pravé straně, vždycky zastavil a z levé strany se opřel např. o dům, shodil berly uchopil je rukama,
cesta domů byla volná. Někdy se dal ještě zahlédnout povoz tažený kravičkou nebo koníkem. Ale ty pozvolna z našeho města mizely.
Jednou, když jsem byla poslána pro mléko, potkala jsem několik spolužáků, kteří se klouzali na čerstvě udělané skluzavce. panečku to bylo dílo. Jezdilo to náramně. Byla jsem zcela zabraná do hry, když můj zrak padl na konvičku položenou na zem. Honem, pro mléko než zavřou, však jak půjdu nazpět se opět povozím. Pádila jsem co mi stačil dech. V obchodě bylo příjemně teplo, čerstvé mléko ve velkých konvicích vonělo a já občas strčila prst do konvičky a olízla dobrotu v ní schovanou.
Po nákupu jsem se vracela stejnou cestou. Děti si zatím našly jinou zábavu, zbylo jich tam jenom pár starších, Sklouzla jsem se asi jenom jednou, když jednoho z hochů napadlo, předvést svůj um. Měl rovněž v bandasce mléko a ukazoval nám ostatním jak je jednoduché s plnou konví zatočit nad hlavou a nerozlít při tom ani kapičku. Hleděla jsem na něj jako na kouzelníka, ale když to po něm zopakovaly skoro všechny děti a zvládly to, proč bych to nezvládla já. Vzala jsem konvičku a zatočila jí nad hlavu.
V tom okamžiku se na mě vylila sprška bílé dobroty, děti se rozesmály mé nešikovnosti a já spustila vodopád slz. Co teď? Mléko vylité, další peníze nemám a jsem celá mokrá! Ještě, že jsem měla moji zlatou, dobrou babičku. Utíkala jsem k ní do teplé kuchyně, tam jsem nemusela ani nic povídat. Babička mi dala věci uschnout na šporák, nalila mi do hrníčku báječnou bílou kávu, namazala chléb s máslem a než jsem to stačila pojíst a blahem v teplé kuchyni usnout, přinesla mi ta,drahá duše, mléko nové. Pak mě vzala za ruku a ještě mě doprovodila domů, aby mě snad nenapadla další lotrovina.
Ještě dlouho mě vrtalo hlavou, proč se mi ten trik s konvicí nad hlavou nepovedl. Ale raději jsem to již nikdy nezkoušela.

Boj s podzimem

3. října 2007 v 13:12 Víte, že?

Víte, že........

první zmínka o japonském vínu saké, pochází ze 3. století našeho letopočtu. Saké se vyrábělo u císařského dvora a pro rituální účely.
o povzbuzujících účincích kávy se přesvědčil údajně i prorok Mohamed (570-632), kterému se po pár doušcích navrátila síla , že mohl sesadit s koně 40 mužů a udělat 40 žen šťastnými.
v 16. století by vám 100 kakaových bobů stačilo na pořízení jedné krůty nebo celé stovky rajských jablíček. A král slunce Ludvík XIV. (1628-1715), užíval čokoládu jajo lék.
na stole císaře Rudolfa II (1552-1612) nesměl chybět třtinový cukt, který se dovážel z Indie. Celých 100kg tohoto cukru stálo prý tolik jako tři volové.
lehce osolené hvězdičky karamboly rychle uhasí žízen.
vařené mango můžete použít jako přílohu k masu a šunce, můžete ho přidat i do desertů a zmrzlinových pohárů.
výborný a krásně barevný salát připravíte z kombinace banánu, jablka, kiwi a několika kostek papaji. ¨Nebojte se ale vyzkoušejte i slanou variantu s pepřem nebo špetkou chilli.
z avokáda můžete rychle připravit výtečnou pomazánku. Kousky dužiny dejte do misky, osolte, opepřete a vidličkou rozmačkejte. Namažte na čerstvé pečivo nebo teplé tousty.
při návratu z venku s prochladlýma nohama a kýcháním, je dobré se ihned prohřát. Čaj a teplou vanu, to známe všichni, ale máme ještě něco lepšího -

Recept na zdravou a chřipku likvidující dobrotu

Mrkvový salát

400 g mrkve nastrouhat, 2 stroužky česneku prolísovat, přidat 2 lžíce čerstvého strouhaného zázvoru, dát do kastrolu a zalít vodou. Směs trochu promícháme a asi 10 minut povaříme. Vodu slijeme a mrkev necháme v cedníku okapat. Ze 3 lžic citronové šťávy, 2 lžic olivového oleje, 1/2 lžičky kmínu a 1/2 lžičky bílého pepře připravíme zálivku. Ještě horkou mrkev přesypeme do mísy a zalijeme zálivkou. Promícháme a podáváme s opečeným celozrnným pečivem.


Vy brontosaure!

2. října 2007 v 18:03 | ja |  Něco z rodinné kroniky

"Ty vo..jeden", ozvalo se přímo za mnou v autobuse. Mladíci sedící za mnou se tak častovali a se smíchem sledovali reakce kolemsedících. Nebylo to nic hrozného, lidé se tvářili , že nic neslyšeli a hochy to brzy přešlo.
Nadávalo se odjakživa. Oslovení "oni vašnosto" (které jsem četla nedávno v nějaké knize)bylo dle mého trochu jízlivější, než by se zdálo. Dobytčí nadávky byly rovněž známé po celou dobu lidské existence. Těžko si dovedeme představit jak se asi častovali naši předkové, ale jistě nadávek znali hodně. Dotvrzují to i některá příjmení, jako např. Volek, Telecký, Hńup aj. Možná jejich vznik byl jiný než myslím, ale nadávkou se stala tato jména velmi snadno.Škoda, že neexistuje jazykovědná studie objasňující vznik nadávek. Jak se asi častovali v lepší společnosti, co pro ně bylo nadávkou slušnou a co ne?
Z dětství znám nadávku, kterou snad ještě nikdy nikdo nepoužil. Jednou k nám domů přišla maminka
s plačící dcerou, stěžovat si na mého bráchu. Nadával jí a tak to řekla doma. Matce nezbylo než jít udělat pořádek. Ještě dnes vidím tatínka smějícího se s onou paní u plotu, kde se konala exekuce. Brácha stál jako by ho zařezal, jeho spolužačka si utírala slzičky a oba dva rodiče se smáli až se za břicho popadali.
Možná se domníváte, že to bylo nedorozumění a brácha nikomu nenadával. Omyl! Velký omyl!! Nadával a jak! Jenže ona nadávka ,byla pro to děvče něčím tak neznámým, že si nevěděla rady a mamince to požalovala. A jaká, že to byla nadávka? Bylo to slovo, dnes už se vyskytující velmi často a po filmu Jurský park, si myslím, že jej znají všichni. Brácha nazval onu dívku - brontosaurem - a to bylo pro děvče ze 3. třídy slovo zcela neznámé, tudíž asi sprosté. Když se tatínek dozvěděl pointu tohoto nedorozumění, smál se na celé kolo. Ještě dlouho po této příhodě jsme se při slově brontosaurus všichni doma smáli. Když onu , dnes už postarší paní potkám, vždycky si na tuto příhodu vzpomenu. Je docela úsměvná, nemyslíte.

Škatulata, hejbejte se!

2. října 2007 v 11:30 | ja |  Moje psaní

Jako děti jsme si hrávali spoustu her. Na honěnou, na babu, četníci a zloději, na sochy apod.
Bývala při tom legrace a člověk se na tyto chvilky vždycky těšil. Pak přišlo období, kdy jsem tytéž hry učila své dva miláčky, synáčky. Kluci už tolik této zábavě neholdovali, měli raději vyprávění pohádek a příběhů podle obrázků. Některé jsem si sama vymýšlela a interpretovala. Také se mi to období zamlouvalo mám dokonce některé povídání z úst svých dětí nahrané na páscích.
Proč, ale o tom píšu! Včera jsem si po delší době opět jednu takovou hru zahrála. Samozřejmě, že bez mého přičinění. Maluje se JIPka. Tak se musí nemocní přesunout na jiné pokoje a oddělení. Celý den jsme hráli tedy známou dětskou hru škatule, škatule hejbejte se. No, něco šíleného. Dva tam, tři nazpět, jeden nahoru, jeden dolu. Chudáci nemocní, byli z toho do večera v šoku. Myslím si, že do rána hráli sami hru Člověče nezlob, se! Doufám, že to pochopili a dneska už bude klid. Klid, který všichni nemocní a vlastně i zdraví potřebují, ze všeho nejvíce.Uf, tak jsem se trochu uklidnila.