Myslím si, že jsem celkem dobrý psycholog. Daří se mi nahlédnout do duší lidí celkem na první pohled a první pokec. Dlouhá léta se bavím tím, že lidi pozoruju. Jen tak, na nádraží, při nákupu v supermarketu, cestou do práce, v kavárně apod.
Byli jsme asi ve třetím ročníku střední školy, když se mi přihodila ona příhoda. Je to takový skorohoror!

S děvčaty, které stejně jako já bydlely na internátě, jsme se vydaly do kina. Soudružka vychovatelka, jak se jí tehdy říkalo mě dala na povel skupinku asi 6 děvčat, že je musím v pořádku dovést na intr, protože kino končilo něco po desáté, kdy mladší ročníky už musely být doma. Když jsem si prohlédla naši skupinku, bylo mi jasné, že dojde k maléru. Byla mezi námi Alena!! Znala jsem ji jako své boty a věděla jsem, co dovede. A taky, že ano. Hned jak jsme zmizely vychovatelce z očí, vyrazila sama na úplně jinou stranu. Volala jsem na ni, ale křikla na mě, že bude v deset v pořádku na internátě, ať se nebojím. Své kamarádce prozradila, že si místo kina sjede domů, k rodičům, že tam něco má. Bylo mě jasné, že průšvih je na obzoru. Když skončilo kino, krásný Casanova 70, šli jsme pomalu směrem k internátu. Alena nikde, ještě jsme na ni chvíli čekaly, ale pak jsme musely s pravdou ven. Vychovatelka nás poslala spát s tím, že nás už na kino nepustí. Byla jsem zlá sama na sebe, že jsem neodmítla dělat holkám chůvu. Vychovatelka volala k Aleniným rodičům. tam samozřejmě nebyla, její otec sedl do auta a přijel na internát ještě v noci, čekal na dceru a nic. Ráno jsme museli do školy, tak až odpoledne jsme se dozvěděli jak se Alena vrátila pozdě v noci, špinavá, bosa a pěšky ušla několk dlouhých kilometrů. Řidič, který ji měl vést k rodičům s ní zamířil na druhý konec okresu, tam ji vyhodil z auta se slovy, aby si to příště rozmyslela a nesedala s cizími lidmi. Byla už skoro tma, Alena vůbec nevěděla, kde je, začalo poprchat, silnice byla kluzká, aut už nejezdilo, tak milá stopařka musela pěšky dojít do první vsi, tam zběsile klepala na okna domů a prosila, kdo by jí půjčil peníze na autobus, popřípadě odvezl. To se ví, že ne všichni, byli ochotni večer někam vozit cizí děvče. No, nakonec se jí to podařilo, pán ji dovezl až na internát, tam si to schytala ve 2 hod. v noci od vychovatelky i od otce. Když si člověk domyslí, co se jí všechno mohlo stát, ježí se mu vlasy na hlavě.
Od té doby vždycky dám na intuici a nelíbí-li se mi z jakýchkoliv důvodů nějaký človíček, snažím se nezaplést se s ním do nějaké situace.
Protože tvář člověka dokáže pozornému pozorovateli říci mnohé, další si doplním ze způsobu řeči a chování. Mnohokrát se mi již moje pozorování vyplatilo.
Od té doby vždycky dám na intuici a nelíbí-li se mi z jakýchkoliv důvodů nějaký človíček, snažím se nezaplést se s ním do nějaké situace.
Protože tvář člověka dokáže pozornému pozorovateli říci mnohé, další si doplním ze způsobu řeči a chování. Mnohokrát se mi již moje pozorování vyplatilo.

















