.Ještě před hodinkou svítilo sluníčko a zdálo se, že bude modro. Šla jsem s Elinkou na zahrádku a dívala se kolem sebe, co mi ještě kvete. Najednou jsem ho uviděla, lítal od květu muškátu na druhý květ, třepal se ve vzduchu a vír jeho křídýlek byl neuvěřitelný. Kolibřík! Napadlo mě nejdříve, ale zdravý rozum říkal, že tady v této zemepisné šířce by asi nepřežil. Přišla jsem proto blíž, abych si ho prohlédla. Hnedé ,chlupaté tělíčko, dvě nožky, vpředu na hlavě rovný, dlouhý zobáček nebo sosáček a křidýlka, která pro rychlý pohyb nebylo ani vidět, stál u květu a zasouval zobáček dovnitř. Neuvěřitelné, bylo jich hned několik. Zaujata jsem je pozorovala, představovala jsem si, jak budu slavná, objevila jsem nový druh kolibříka. Po příchodu domů mě to nedalo a vrhla jsem se na všechny možné encyklopedie, které doma mám. Hledala a hledala jsem, srovnávala, až jsem tu potvůrku našla. Není to kolibřík, ale denní můra - Macroglossum stellatarum. Nedávno jsem na jednom bločku četla o něčem podobném, ten pisatel se však spokojil s tím, že viděl na muškátech kolibříka. Tak vážení, kolibříci u nás nejsou, ale jsou to krásné denní můry, které pozorovateli kolibříčka připomenou. Našla jsem i několik fotografií, proto je zde použiji, jsou z vědecké literatury.



Je to motýl zvaný dlouhozobka svízelová.
Jeden z druhů lišajů, který však není často vidět. U nás se vyskytuje na zahradách, ale byl viděn i na rozkvetlých balkónech měst. Let připomíná kolibříka. Tento motýl s nápadným sosákem kmitá svými průhlednými křídly tak rychle, že se vznáší na místě. Housenka tohoto lišaje, velkého asi 2 cm, žije na svízelích a letošní horké léto jim zřejmě přálo. Na květinu si nesedne, saje za letu. Hodně rozšířen je na Opavsku.