Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Tak mě napadlo

4. září 2007 v 17:00 | ja |  Moje psaní
Znáte poštovní schránky, ty do nichž se vhazují dopisy? A co telefonní budky, jistě jste již také někdy viděli. Jsou to věci, které mají člověku usnadňovat život. Ale jsou to také předměty, které určitým lidem jsou trnem v oku a proto si na nich hojí své mindráky.
Musím se podívat do nějaké encyklopedie, kdo a kdy vlastně vynalezl poštovní schránku. Dneska je úplnou samozřejmostí, že vám poštu strčí do takové bedýnky, nebo kousku roury, co máte na plotě. Je príma otevřít po ránu schránku a v ní najít pozdrav, třeba z druhého konce světa. Ráda dostávám dobré zprávy. Třeba o narození miminka, promoci, svatbě.
Někomu však evidentně vadí. Stalo se totiž nedávno, že u několika mých známých někdo tyto krabičky na zprávy poškodil. Nasypal do nich něco, co pak zapálil a tím zničil veškerý obsah. Zatím se neví kdo to byl, asi někdo, kdo nemá rád zprávy.
Dneska po ránu zase někomu vadila značka Stop, na rohu jedné ulice. Onen silák, ji ubohou ohnul tak, že lehla na chodník. Takové a ještě jiné věci se opravdu u nás občas dějí. Nechápu proč, ale dějí. Značky na ulicích jsou potřebná věc. Bez nich by jistě vznikl nenapravidelný chaos. Mimo to, že jsou občas povaleny , bývají počmárané a přelepované různými plakátky. Je na ně smutný pohled jak stojí u silnice a nebo ukazují úplně jinam. Oni vandalové si však neuvědomují, že se může i jim stát, že budou někdy něco hledat a nenajdou. Nebo budou čekat na dobrou zprávu a ona mu shoří ve schránce. Možná je pak napadne, že to co dělají, není dobré.
Stejným způsobem jsou pravidelně ničeny telefonní automaty , které jsou ve městě. Utrhané seznamy, rozbité sklo, ucpaný otvor pro kartu, tak, že si nezavoláte. O nápojových automatech to platí stejně. Lavečky mají ulámaná opěradla, vyvrácené a vysypané odpadkové koše, onehdy dokonce jedna popelnice i s obsahem skončila v potoce. Je to divný pohled na krásně upravené náměstí s květinovou výzdobou, která skončí polámaná a poničená. Maminky s kočárky si nemají kde sednout, protože lavečky jsou poničené. Je to věčný boj s větrnými mlýny. Skončily prázdniny, odjeli rekreanti a město si pomalu a zvolna upravuje svou poničenou tvář. Tím nechci říci, že všechny škody nadělali jenom rekreanti, známe své hříšníky, ale těch akcí, kde se mládež veselila tak, že po nich zůstala spoušť bude asi méně.
Miluji své město, a není a nikdy mi nebylo jedno, v jakém prostředí žiju. Po ranní pohromě v ulicích jsem si trochu postěžovat musela. Třeba se něco změní, snad.




 


Komentáře

1 Sonrisa | Web | 4. září 2007 v 17:44 | Reagovat

♠♣ Máš u mě diplomek :o))) papapa ♥SONRISA♥

2 zuzi | Web | 4. září 2007 v 17:52 | Reagovat

Město, které mi připomíná kdovíproč Polnou, ale určitě se pletu  :o)))

3 Karel | 5. září 2007 v 9:04 | Reagovat

Nezmění se nic, dnes je cool být "divoký, nevázaný, odpoutaný, svobodný, s rozletem". Poznáváš ta slova z reklam? Nic proti skutečnému významu těchto slov, ale co tak "ukázněný, zodpovědný, s citem pro lad a krásu"?

Pro hlavy marketingovců a reklamních tvůrců to asi není cool.

4 espoo | Web | 7. září 2007 v 13:51 | Reagovat

Karel: není, protože ukázněnému a zodpovědnému rozhodně neprodáš tolik co svobodnému s rozletem.

Ale já si nemyslím, že dnešní mládež je divoká, nevázaná, odpoutaná, svobodná, s rozletem. Myslím si, že většina je celkem rozumná a zodpovědná a jen někdy když je nálada, tak se na chvíli přidá k té menšině, co je nevázaná stále. Bohužel, ta menšina je vidět nejvíc. Ale tak to je vlastně všude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama