Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Škola nám začala

3. září 2007 v 12:00 | ja |  Moje psaní

Když jsem dneska sledovala prvňáčky, jdoucí s rodiči poprve do velké školy, vybavilo se mi jiné první září. Toho roku se u nás otevírala nová škola, které ten název Nová už zůstal. Byla to tenkrát velká sláva, to přijeli i páni s okresu, postavila se tribuna, děti oblečené do slavnostního stály ve špalíru a čekaly až bude přestřižena páska . Pak se otevřely dveře a celý ten mohutný dav se nahrnul dovnitř. Byl den s velkým D, den otevřených dveří. Pro mě to byla o to větší sláva, neboť škola stála asi 150 metrů od našeho, tehdy nově koupeného, domečku. Šla jsem tehdy do druhé třídy a na novou školu jsem se nesmírně těšila. Všechno vonělo novotou, šatny byly na rozdíl od těch ve staré škole, prostorné, třídy světlé, moderně zařízené. Ve dveřích, na nichž visel seznam druháků a mezi nimi i mé jméno, stál vysoký štíhlý pan učitel. Jeden z mála mužů, který ještě v té době učil. Byl přísný, ale spravedlivý. Učil nás ještě celé čtyři roky, než odešel do důchodu. První dny školního roku jsme se učili ve škole orientovat, o přestávkách už jsme nechodili ven na trávníček, jako dosud, ale spořádaně korzovali po chodbách. Škola měla v tu dobu asi 17 tříd, odborné učebny, spoustu kabinetů, žákovskou knihovnu . Jediné co nám všem chybělo byla tělocvična. Na tu se jaksi pozapomělo. V létě jsme chodili na přilehlé hříště, na němž bylo doskočiště, kovová konstrukce se šplhadly, volejbalové a fotbalové hříště. V zimě jsme cvičili v suterénu, za našema šatnama. Bylo tam dost teplo i místa na žíněnky, kozy a švédské bedny. Škola neměla ani kuchyni a jídelnu. Na oběd se chodilo do města na starou školu. Zato jsme měli školní pozemek a na něm školní meteostanici. Pozemek jsme obhospodařovali a okolí školy uklízeli asi 5 let, než se započalo se stavbou tělocvičny. Já už byla asi v 7 třídě a společně se spolužáky jsme se na tělocvičnu a jídelnu, na níž jsme my děti odpracovaly v rámci vyučování bezpočet hodin, strašně těšily. Bohužel, nedočkali jsme se. Tělocvična i se školní jídelnou se otevírala právě v roce , kdy já školu opouštěla. Jak jsme těm mladším záviděli
Dnes šli prvňáčkové do školy sice už postarší, ale dobře vybavené.
Přeju jim všem, aby se jim ve škole hodně líbilo, a to co se naučí, aby uměli používat co nejlépe.
 


Komentáře

1 Karel | 3. září 2007 v 13:59 | Reagovat

Někdy bych tam chtěl znovu chodit, i když ještě v 90. letech jsem při setkání s mou bývalou učitelkou chemie vycítil její jistou ostražitost, že zase vypočítavě (a vypočítaně) přivedu správně vyváženou směs chemikálií k nějaké nečekané akci, například k výbuchu nebo ke smradu. Chemik se ze mne ale nestal.

2 hadimrcha | Web | 3. září 2007 v 14:28 | Reagovat

A kolik těch výbuchů bylo, co jsi způsobil? Jaksi mám paměť krátkou.

3 Hablina | Web | 3. září 2007 v 15:11 | Reagovat

Dnes jsem potkala svoji bývalou třídní....tak ji miluji, že jia ani nezdravím, babu jednu pidlovokou zlomyslnou škaredou.

4 Karel | 4. září 2007 v 9:42 | Reagovat

Takový větší kousek sodíku ve vodě, to je věc. Digestoři se to dost líbilo. Spolužákům také, učitelce méně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama