
Plním slib. Včerejší mecheche, byl vlastně sraz žáků zákl. školy po 40 letech. Scházíme se pravidelně každých pět let. Byli jsme báječná třída a proto se na každé setkání velice tešíme.
Jak jsem už dříve psala, jediný náš žijcí kantor zemřel v březnu letošního roku ve věku 93 let. Proto začátek byl docela smutný. Vzpomínali jsme na všechno co jsme s ním prožili, hlavně na různé průšvihy.
Např. na to jak jsme při túře v Tatrách byli rychlejší než základní skupina a na
chatu dorazili s předstihem asi 3/4 hodiny. Seděli jsme na ohradníku u chaty a čekali na ostatní. Ti se k nám blížili z kopce a my naivně mávali na ně,domnívajíc se, že bude legrace. Nebyla. Při příchodu učitele a tří maminek se zbytkem třídy jsme dostali, co proto. Postavili si nás do řady a jeden po druhém jsme dostali pár pohlavků. Dneska už všichni víme proč, máme své děti a rizika změny počasí v Tatrách známe.
Zábava proudila velmi dobře, večeře byla náramná, vypilo se asi 6l vína, několikrát se kolem otočila runda vodky a slivovice. Fotili jsme se a vzpomínali. Předávaly se imeilové adresy,
a než jsme se nadáli byla jedna hodina po půlnoci. Rozcházeli jsme se neradi, ale slib, že se za 4 roky opět uvidíme nás uklidnil. Já ještě s několika kamarády a kamarádkami jsme se navzájem doprovázeli asi ještě hodinu. Nevěřili by jste, že nám vůbec nevadilo, že neustále prší a prší.

Možná by to už chtělo pořádat srazy častěji....jsou to zajímavá setkání - my vždycky počítáme, kdo se v mezičase rozvedl a pokolikáté, kdo má nová prsa, srovaný nos...:)