
Také mám doma mini sbírečku hrníčků. Ovšem jiných. Starých malovaných, místy oťukaných, na nichž je vidět, že se běžně používaly. Získala jsem je po svým prarodičích, od babiček a některých známých. Velký pullitrový "kafáček" s modrými švestkami, patřil mé babičce. Vařívala si do něj, ráno bílou kávu. Tři malinkaté hrníčky i s podšálky mají na sobě malované dětské motivy, ty patřily do dětského panenkovského servisu mé maminky. Vysoký, bohatě zlacený hrníček, jsem dostala od jedné staré paní učitelky i s jeho příběhem. Je mu více jako 100 let, Tehdy jej koupil mladý tovaryš své nastávající,na poslední cestě do Vídně za prací. Nechal na něj napsat i věnování. Hrníček z tzv. rýžového porcelánu, mi zůstal jen jeden. Koupila jsem si je jako přátelskou soupravu, kdysi dávno na zájezdu v Leningradě. Od své kamarádky Ivanky, jsem dostala krásný hnědo - béžový hrníček, když jsem opouštěla po mnoha letech zaměstnání a přecházela jinam. No a na konec modrobílý cibulák po mamince, je jenom jeden, opuštěný, ale o to víc si jej vážím. Moji synové mě kdysi také podarovali hrníčky, ale ty zatím používáme, tak je do sbírky nezařazuji, snad jednou, až budou jenom po jednom, tak si je tam dám. Nemám je na zvláštní poličce, jak by si jistě zasloužily, ale jsou dobře schované ve skříni a jenom já vím, který je který a co mi připomíná.
http://mekenzie.blog.cz/0709/za-23-bleskandu