Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Kvočna

24. září 2007 v 8:24 | ja |  Moje psaní

Tak nás zase jednou byla plná chalupa. Panečku to byl rachot, šest dospělých a dvě děti, k tomu pes, tak to je panečku pořádná síla. Schody vrzaly bez ustání, domem se ozývala spousta pokynů a otázek. Začalo to hned ráno,"Co budeme dělat, kam půjdeme, kdy jedeme domů, my jdeme ven, já chci něco sladkého!", překřikovali se jak dospělci tak děti. Snídaně na dvě směny, máme malou kuchyňku, nestačí ani židličky. Pak se na chvíli udělal klid, to když se pustila televize pro ty starší a počítač pro ty malé. Honem jsme se s tatinem přestěhovali do kuchyně a začali chystat oběd. Hrnec brambor, pekáč napíchaných špízů, kotlík okurkového salátu, další hrnec jablkového kompotu, koláč s jahodami, nespočet hrníčků s kávou, nanuky, sušenky, bonbonky, žvýkačky - uf, to asi není všechno, ale už si dovedete představit tu spotřebu jídla. Jak ráda se dívám, že všem chutná a nic nezůstane.
Po obědě omladina vyrazila do zahrady, chvíli ještě chytali bronz, hráli fotbálek a drbali své rodiče. Pak honem balit a odjezd. "Ahoj mami, ahoj tati, hoj brácho, pápá Petříku" a jsou pryč. Zase bude na chvíli klid. Elis se schoulila manželovi na klín a spokojeně pochrupuje. Nádobí je umyté, v bytě je klid. Na zahradě vše skoro dodělané, ještě koupit drtičku na zahradní odpad a zlikvidovat hory větví a snad se stihne dodělat i plot. Ale to zase příště! Byla jsem ráda, že je mám všechny kolem sebe, ale to ticho nyní, po odjezdu je k nezaplacení. Moji miláčkové, tak se mějte a zase někdy nashle. Mám vás ráda všechny kolem sebe.

 


Komentáře

1 Karel | 24. září 2007 v 10:16 | Reagovat

Kdo? Napiš, prosím.

2 Mirka | Web | 24. září 2007 v 13:27 | Reagovat

Krásně napsané, velmi lidsky a rodinná duše z toho přímo čiší...krásné stránky...

3 Jitka | Web | 25. září 2007 v 9:58 | Reagovat

Tak to mám taky ráda, když se všichni sejdeme ke stolu.Jenže těch víkendů je čím dál míň. Mladí mají stále míň času a vnoučata ještě tak o prázdninách. A ani to nebude dlouho trvat. Jak odrůstají, hlídání nepotřebují a nakonec budeme s mým staříkem v baráku dočista sami. Ách jo!

4 Hablina | Web | 25. září 2007 v 19:45 | Reagovat

No, blízkou rodinu skoro nemám, vzdálenější příbuzní se sjíždějí jednou za rok na dušičky, tak jen tiše závidím.

5 Jirka | E-mail | 29. září 2007 v 0:10 | Reagovat

Prosím pošli nějaké fotky.

Ať jsme v obraze.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama