Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Jak se z kováře stal čert

13. září 2007 v 8:00 | ja |  Něco z rodinné kroniky
Jako dítě jsem věřila na Ježíška nosícího dárky, na čápa nosícího miminka, na čerty a jiná strašidla. Věřila jsem, že v poledne chodí polednice, večer klekánice. Černá kočka nosí smůlu, kominík znamená štěstí. Kanál se nesmí překročit, nebo budeme mít smůlu, kdo najde čtyřlístek naopak bude mít štěstí. Rozbité zrcadlo znamená 7 let neštěstí. Věřila jsem tomu, co mi rodiče řekli a neměla jsem důvod nevěřit. Vždyť pod stromečkem byly vždycky dárky od Ježíška, bráška se narodil po té co jsme s maminkou viděli letícího čápa.
A čert? Tak toho jsem vídala skoro denně při cestě do školy.
Chodívala jsem kolem zámecké zdi, pak malou uličkou kolem kovárny. Už zdaleka bylo slyšet ržání koní, klepání do kovadliny a tam sedával čert. V kovárně, uprostřed čmoudu, sám zarostlý a do dálky čpící kouřem a koňským potem. Byl vysoký, v dlouhé zástěře, z brady mu splývaly fousy až na košili, která si prášek na praní asi už nepamatovala. Tenkrát jsem nevěděla, že je to bývalý kovář, který to nemá v hlavě v pořádku. Pro mě to byl zkrátka čert.
Takových figurek u nás a jistě i jinde bývalo víc. Ve mlejně žili dva bratři, kteří byli také podivíni. Jezdili s vozíčkem a sbírali starý papír po dvorcích, hadry a železo a odváželi je do sběrny. Z toho mála žili. Nic jsem nevěděla o tom, že po r.1948 jim sebrali mlýn a oni vlastně ničím nebyli a neměli z čeho žít. Dostali jakýsi důchod a tak si přilepšovali. Až hodně později jsem se dozvěděla, že psali kroniku města, znali každého, kdo u nás bydlel a kdyby někdo chtěl, mohli napsat historii jednotlivých domů. Už nejsou a s nimi zmizelo i tajemství pokoje v němž, prý podle vyprávění sousedů, byly hromady knih, obrazů a věcí, po jejich matince.
Muž chodící celý rok v gumáku převázaném provázkem, byl znám po celém městě tím, že spává doma ve skříni. Bydlel ve staré šopě, na dvorku domku, jež prodal. Do skříně si nastlal staré noviny, různé hadry a deky a tam přespával. Ve dne jste ho mohli vídat, jak kráčí rychlým krokem do města nebo na nádraží do restaurace. Tam si sedl ke stolu a čekal, až některý host odejde od stolu. Pak rychle přiskočil a zbytky, byly-li tam jaké, shrnul do bandasky, nadrobil do ní tvrdý chléb vytažený z kapsy,
pak odhrnul plášť v jehož vnitřních kapsách měl několik malých skleniček s různými přísadami. Obsah bandasky z těchto skleniček posypal, prstem zamíchal a velikou lžící snědl. Nikdy nebyl nemocen, přesto, že se živil různými zbytky i z popelnic. Až jednou jej majitelé domku, na jejichž dvorku žil nalezli uvnitř skříně kašlajícího, s horečkou. Zavolali záchranku, odvezli ho do nemocnice, tam pobyl několik málo dnů a zemřel. Až po jeho smrti jsem se dozvěděla, jak vzdělaný byl tento ubožák, než ho postihla duševní choroba.
Věřila jsem všemu co mi rodiče řekli, nikdy jsem o tom nepochybovala a tak se z kováře stal čert.
Jak ráda bych znovu věřila.
 


Komentáře

1 isis | Web | 13. září 2007 v 8:04 | Reagovat

Hezky :-))

2 Karel | 13. září 2007 v 12:22 | Reagovat

Kromě toho zamýchání... Ale nevzpomněla jsi na toho, který tak krásně a hlasitě zpíval v kostele. Stával vpředu, ale smrděl, a tak jsme se od něj, my děti, odtahovali.

3 Hablina | Web | 13. září 2007 v 13:24 | Reagovat

Jsou to docela smutné příběhy lidí. Kdoví, co s námi udělá táří.

4 Lyndsy | Web | 13. září 2007 v 19:21 | Reagovat

ahoj prosim hlasuj pro mě na http://jalinka94.blog.cz/ o nej blog sem tam jako Lyndsy když budeš potřebovat pomoc tak napiš a ja ti mužu dát hlas a jinak máš nejky blog

5 lucygirl | Web | 13. září 2007 v 20:13 | Reagovat

ahojky u mě je bleskovka

6 Verma a Pinda | E-mail | Web | 14. září 2007 v 11:33 | Reagovat

To je super jukno na náš blog prosím :o))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama