Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Barevné dobrůtky

9. září 2007 v 8:00 | ja |  Moje psaní

Máte rádi sladké? Já teda moc. Ráda se dívám do výlohy v cukrárně, ještě ráděj mlsám.
Nikdy neodolám takové pěkné rakvičce, nebo brambůrku. Jak jsem psala jinde, můj tatínek byl vedoucím samoobsluhy a my jako děti za ním často chodili, odnést domů nákup. Nikdy neopomenul "strčit mi za škraň" jak říkal, kousek zebry, nebo bonbon. Zebra jsme říkali zákusku, který se do obchodu dodával vcelku a tam se krájel na pohledné obdélníčky. Byl černobíle pruhovaný a hrozně dobrý.
Z bonbonů jsem měla ráda tzv. ledovky, sekané špalky nebo pendrekové bonbony. Někdy jsem dostala kousek odseknutého tureckého medu, ten mi vydržel skoro až domů. Všechny bonbony se tehdy vážily a dávaly do pytlíčků. Do obchodu byly dodávány v plechovkách po asi 5kg. Někdy jsem směla, jít se podívat do skladu, kde učnice tyto bonbony sáčkovaly a vážily po 10 dkg. Těch druhů bylo velké množství, ani si je nepamatuji. Milovala jsem také kačení mýdlo, růžové a žluté kostičky. Pendrekové pásky, hady z různobarevného želé, hroznový cukr a bůhví, jak se všechny ty dobroty jmenovaly. Slaďoučké jahůdky, křehulky, atlasky. To jsou všechno jména připomínající všechny ty dobroty a dobrůtky. Navážené sáčky s cenovkou se pak úhledně ukládaly na pult a do regálů, odkud si je nedočkavé ručky braly. Prodávala se také paraplíčka, otevírající se na zabaleném špalku, cukrové píšťalky a já nevím co ještě- V krabicích byly naskládané barevné kostičky poprášené cukrem - orientální pochoutka - rahat. A vyráběné zákusky, tak to by byla kapitola sama o sobě. Těch druhů, tvarů a barev! Až oči přecházely. Pak se mé figuře nikdo nemůže divit, když vyrostla na takových dobrotách.



 


Komentáře

1 ividol | Web | 9. září 2007 v 15:31 | Reagovat

To jsem si zase zavzpomínala na mládí... bonbóny! Fialky! Meruňky- takové velké placaté! Mňam! Honem si jdu dát aspoň kousek čokolády....:-))

2 Karel | 10. září 2007 v 11:10 | Reagovat

Co takhle dát si Dobošův dort? Nejlepší měli v Pusztě na Pekařské. Ten, co prodávají v Gerstnerově cukrárně (založené 1851) na Korutanské třídě ve Vídni, je přesn¨ě podle receptu, ale chutnal méně.

3 Sonrisa | Web | 10. září 2007 v 21:57 | Reagovat

miláčkové nedělejte mi chutě, snažím se zhubnout.... :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama