
Kolem našeho domu, projde denně spousta lidí, někdy sedím na zahrádce a pozoruju kolemjdoucí. Sama neviděna, vidím. A vidím věci, to by jeden nevěřil. Děti jedoucí na kole po chodníku pochopím, důchodce čekající až jejich pejsci udělají hromádku, kterou posléze neuklidí, maminy s kočárky pospíchající domů, jsou také k pochopení. Ale dospělce jedoucí po chodníku na kole, ty bych pokutovala raz, dva. Onehdy se mi stalo, že jeden takový chytrák si zkracoval cestu, právě po chodníku a málem srazil mamču s kočárkem a malou holčičkou držící se poslušně na boku. Jen tak, tak, že se jim vyhnul. Když jel kolem mne, zdálo se mi, že se přiblížila celá hospoda. Kouř smísený s pachem piva se nad ním vznášel jako vzducholoď. Měla jsem sto chutí do něj schválně strčit, aby si natloukl nos. Možná, že příště to udělám.