Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vlkodav

8. srpna 2007 v 8:07 | ja |  Moje psaní

Včerejší večerní procházka byla nádherná! Protože popršelo, byl vzduch čistý a nádherně voněl. Vzala jsem s sebou Elisu a šli jsme. Nejdříve jsme to vzali zadem kolem zahrádek do parku.
U místního potoka jsme potkali známou s kokrem, trochu jsme si pokecaly, pejsci se seznámili a šli jsme dál. Nechtěla jsem Elinku napoprve moc utahat ( má teprve 1/2 roku a je malinká), tak moje cesta vedla oklikou kolem trati a dětského hříště. Je krásné nové, ale takhle pozdě večer, tady bylo jen pár výrostků. Elišce se procházka líbila a byla připravená jít na konec světa.
Náhle se proti nám objevila silueta obrovského psa! To snad ne, on je sám? Docela jsem se začala bát. Před očima se mi promítly záběry snad všech pokousaných, jak si je pamatuju z televize i mé vlastní několikanásobné pokousání v dětství.
Už jsem vzala Elsu do náruče a otočila se nazpět, když se kousek za mnou ozval hlásek: "Paní, nebojte se, on vám nic neudělá, já ho držím!", otočím se a kousek od nás stojí malinká postavička, asi tak desetileté holčičky, mající v ruce vodítko. U jejích nohou ležela ta obluda koulející očima. Vlkodav! Ležel, a vrtěl ocasem a dívenka ho lehce hladila po vztyčené hlavě. Potěš mě koště, jestli ho neudrží, je s námi amen! Opatrně a beze slov jsem proklouzla kolem psa, cítila jsem, jak se mi Elis na rukou třese strachy, a rychle jsem se vzdalovala.
Nikde se neozval ani hlásek, celý park jakoby usnul z té podívané. Po chvíli mě napadlo otočit se!
Nebudete mi věřit, ale byla tam opět jen vzdálená silueta toho psa a u něj nikdo. Chvíli jsem se na něj dívala, z dostatečné vzdálenosti, čenichal si něco na zemi a pak docela rychle zmizel.
Kde je ta malá dívenka, nikde není vidět? A jak to, že je v parku sama, s tak velikým psem, vždyť kdyby se jí vzepřel, nemá šanci ho udržet! V duchu jsem vzpomínala, kdo tady v okolí má tak velikánského psa, ale nikdo mě nenapadl.
Když jsem doma za plotem odepínala Elinku z vodítka oddychla jsem si. Co, když tam s tím psem nikdo nebyl a ta malá postavička byl jen výtvor mé fantasie? A byl tam vůbec ten pes? Říká se, že člověk si dokáže svůj strach zhmotnit, nebyla to zrovna ona chvíle, kterou si můj odvěký strach ze psů vyprodukoval? Já nevím!
 


Komentáře

1 Hablina | Web | 8. srpna 2007 v 13:55 | Reagovat

Zjevně má holčička bezpečný doprovod na nebezpečné večerní procházky - kdyby potkala násilníka, pes ho povečeří. U nás loni jeden pedofil chodil, vyděsil mi dceru+kamarádku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama