Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Švestkové šílenství

23. srpna 2007 v 20:00 | ja |  Moje psaní

Tak jsem se po čase rozhodla udělat švestkové knedlíky. Máme je všichni rádi, tak proč ne. Skočila jsem si do obchodu, koupila tvaroh, mouku a máslo, a upalovala domů. To slovo upalovala se musí brát z reservou, nebot moje nohy pajdavky se k takovému výkonu vůbec nedonutí. Udělala jsem těsto ušoulala pár knedlíků a vhodila jsem je do vody. Tak myslím si práce je hotová. Jak tak tak sedím a přemýšlím, napadlo mě udělat ještě ze zbytku švestek koláč. Tak znovu celý koloběh, zadělat těsto, nachystat plech očistit švestky, naplácat je na těsto a šup s plechem do trouby. No jo, ono těch švestek sice trochu ubylo, ale ještě na mě přes celou kuchyň mává jedna miska. Jak se to vezme švestičky, to jsou spíš tenisové míčky. Mají průměr, tak kolem 6-8 cm Takové obří kousky jsem si dovezla od kolegyně z práce. Tak co tedy s tím zbytkem, hledám po všech koutech kam bych je dala. Mrazák nepřipadá v úvahu, je plný (meruněk, rybízu, višní,jahod). Napadají mě jedině povidla, hurá, mám svůj recept na povidla bez míchání. Tak se do toho pouštím. Hrnec na plotnu, trnky vypeckovat a vařit, pomalu je nechat probublávat, či jak to tam bylo napsané, Tak teď si konečně můžu chvíli sednout, myslím si a beru hrnek s kafe, rozečtenou knížku a chci jít na chvíli ven. Cink, ozve se zvonek nade dveřmi! Návštěva , to sousedka mi přišla vrátit košík. Tak chvíli sedíme na zahradě a mě cosi nedá, abych se nešla podívat na povidla. No bublají, ale nic moc. Fajn, jdu zase na zahradu a pokračujeme v povídání.
Probereme všechny drby z novin, Kováčovou a Talmanovou nevyjímaje. Zabrousíme i na ten slavný radar, který ještě nestojí a už rozdělil půl národa. Sousedka, důchodkyně (ID), si stěžuje na málo peněz, pro jejího postiženého syna. Nájem a plyn jsou stále dražší, nemůžeme na sebe sehnat dobré boty, teploměr opět vystoupal nad 30°C a nám se nechce nic dělat.
No, večer se blíží, tak musím jít ještě pomýt nádobí a trochu poklidit. Knedlíky jsem nandala do mrazáku , rychle zbodla pár kousků koláče, a jdu si odpočinout, chce se mi spát, co se mi chce, spát se michce, chce se mi, co, spát......
Až se probudím, bude ráno a já pofrčím opět do práce. Povidla ještě budou mírně bublat, ale už snad budou hotová. Zítra večer je dám do skenic a budu se těšit až je ochutnám.

 


Komentáře

1 Karel | 23. srpna 2007 v 22:55 | Reagovat

Ty jsi asi nechodila s babičkou na vaření povidel u Zemánků...

2 hadimrcha | Web | 24. srpna 2007 v 21:23 | Reagovat

Ale chodila, to ví že jo

3 Hablina | Web | 28. srpna 2007 v 7:52 | Reagovat

Oj, domácí povidla, mnoho let jsem je nevařila....mňamky mňam

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama