Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Strašidlo jménem Hadrbolec

14. srpna 2007 v 11:11 | ja |  Moje psaní

Kdo má děti, vá, že to s nimi není zrovna lehké. Je jich stále plno, všude se motají, všechno je zajímá. Ve věku do 4 let nás malí rozumbradové vytáčejí neustálými otázkami, kde, proč, jak a mami...víš, znáš, řekni.
Moji chlapečci nebyli jiní. Ten starší vyrůstal od 1roku pod přísným dohledem tet v jesličkách. Byl roztomilý blonďáček a všechny tety ho milovaly. Byl hodný, rád si prohlížel obrázkové knížky a vydržel u nich velmi dlouho.
Měl však také své dny , jako ostatní malošci. Protože někdy jeho otázky nebraly konce, vymyslela jsem si vlastního strašáka, který na něj dokázal působit. Obyčejné ježibaby, čerti a strašidla se u něj z nějakého důvodu míjely účinkem.
Pan Hadrbolec, to bylo to neznámé, nikdo ho nikdy neviděl, neznal a náš miláček z něj měl divný pocit. Když už jsme si tak trochu na Hadrbolce zvykli, přišla jednoho dne otázka " a mami, kde ten pan Hadrbolec vlastně bydlí?" Teď babo raď, co mám honem odpovědět, bylo vidět, že chlapec usilovně přemýšlí a za nedlouho, už pan Hadrbolec nebude zabírat. Protože otázku opakoval ještě několikrát, musela jsem slíbit, že mu domeček ukážu.
Nedaleko našeho domu je malý domek, celý obrostlý keři a vínem, je sice prázdný, ale majitelé jej navštěvují poměrně často. Proto tedy se někdy kouřilo z komína, byl odhrabaný sníh ap. Při nejbližší cestě kolem domu byl chlapec seznámen s domem toho pana Hadrbolce. Přála bych Vám všem vidět ty vykulené oči, když jsme příště šli okolo a náhodou se opravdu kouřilo z komína. "Maminko, vidíš, pan Hadrbolec si vaří asi oběd, že?" Samozřejmě, že jsem ráda kývla a strašidlo jménem Hadrbolec pak působilo ještě nějakou chvíli.
Nebudete věřit, ale nedávno jsme šli se synem okolo. Já dávno na Hadrbolce zapoměla, ale on ne. A to je mu 30 let.
A jaké z toho plyne poučení! Věřte nebo ne, ale naši drobečci si velmi dobře pamatují, co od nás dospěláků slyší. Važme proto velmi dobře to, co před nimi povídáme. Není nic nepříjemnějšího než, když se vás paní učitelka ve školce nebo škole začne vyptávat, na věci o nichž víte jenom vy a manžel.

 


Komentáře

1 Hablina | Web | 14. srpna 2007 v 12:51 | Reagovat

Naproti za potokem bydlely dvě čarodějnice, všechny děti se jich bály. Zemřely dřív, než jsem stihla zjistit, co vlastně byly zač, nejspíš jen babky podivínky. Vypadaly děsivě a ječely na každé dítě, které prošlo kolem jejich domku, hnusné zanedbané barabizny na spadnutí. Radši jsem se držela na naší straně potoka...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama