Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Kam s nimi?

5. srpna 2007 v 10:00 | ja |  Moje psaní
Včera jsem se dívala na krásný tv film - Ostrovní zprávy. Byl to po dlouhé době film s velkým F. Ještě dlouho po půlnoci jsem nemohla usnout. Což se mi nestává často.
Dnes od rána, mám takovou lenivou náladu, nechce se mi do ničeho. Pejsek skotačí na zahradě, tatin chystá v kuchyni oběd a já si pěkně lenoším u kávy. Zítra mě čeká nástup do práce po dovolené. Mám s toho takový smíšený pocit. Na jedné straně se již docela těším na holky, na straně druhé, se děsím ranního vstávání. On je rozdíl, vstávat 14 dnů kolem půl sedmé, nebo ve 3 ráno. Ale, těch novinek, které mě čekají se už nemůžu dočkat.
Musím si ještě nachystat na zítra věci a hlavně nesmím zapomenout na knihy do naší pacientské knihovny. Nevěřili by jste, kolik knih, které mají lidé k dispozici, se nám stratí. Knihovna se může dolňovat neustále. Máme doma hodně knih po rodičích z obou stran, jsou několikrát přebrané. Brášci i moji synové, si z knihovny vybrali to, co bylo pro ně zajímavé. Ostatní knihy marně čekají na uplatnění. Několikrát jsem donesla balík knih do práce, ale pořád to vypadá, jakoby jich neubývalo. Antikvariát, to je kapitola sama pro sebe, tam vám vezmou jen pár knih a to ještě dlouho přebírají. Barbar nejsem, knihy zásadně neničím, nepálím, ani do sběrných surovin nenosím. To spíše naopak - několik knih jsem si donesla domů. Nádherný, ilustrovaný anatomický atlas, historickou knihu s obrázky a starý obrázkový kalendář. Když jsem je přinesla domů, můj tatin se začal smát "to jsem si myslel, že něco přitahneš domů! Ty a knížky, to je stará historie, těch se nezbavíme!"
No, ale kam s nimi? Měla jsem takový nápad! Synátor dojížděl do školy vlakem, tak jsem mu jednoho dne dala tašku s knihami, aby ji nenápadně zapoměl ve vlaku. To jsem si dala! Chlapec poslechl mé rozkazy, vzal tašku a při vysedání z vlaku ji nechal, zapomenutou na sedadle. Ještě nebyl ani na peroně, už se otevřelo okénko a starší starostlivá paní na celé kolo volala, " mladý pane, něco jste si tady zapoměl! Haló, vraťte se!" znělo na všechny strany. Všichni se otáčeli, hledajíce toho zapomětlivce a ten, rudý jako krocan, hlavu sklopenou, pádil ven z nádraží. Jak jsem odpoledne dostala, když se vrátil, si nepřejte vědět.
Další nápad byla knihovna DD! Taky neúspěch, důchodci mají špatný zrak a málo čtou.
Co takhle bazar a inzeráty typu - Kniha za 1,-Kč? Nevyšlo, lidé měli pocit, že chci na knihách zbohatnout.
Tak, co teda s nimi? Od jisté doby knihy nekupuji, jen omezeně a chodím do knihovny. Je to škoda, dnes, kdy vychází takové množství krásných knížek a já si je nemůžu koupit! Ach, jo!!!
 


Komentáře

1 ividol | Web | 5. srpna 2007 v 20:58 | Reagovat

Napřed jsem se lekla, že snad píšeš o mně- taky jsem totiž nosila knížky do pacientské knihovny, do antikvariátu i do DD.

A taky už chodím jen do knihovny...

Hezké psaní.

2 Hablina | Web | 6. srpna 2007 v 20:12 | Reagovat

Nějak se míjím s otvírací dobou naší knihovny, takže stále knihy kupuju, knihovna tlustne, knížky leží všude, pomalu plánuju obrovskou leč nenápadnou skříň do obýváku, kam ty poklady schovám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama