Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Jak jsem se lekla

4. srpna 2007 v 12:50 | ja |  Moje psaní

Občas se mi stává, že něco hledám, možná jsem se o tom již zmiňovala. Jsou to drobnosti , jako brýle, klíče, peněženka. Jistě, řeknete si, to se stává každému. Ale, aby jste se ráno nemohli poznat a najít, tak to se mi stalo až dnes.
Včera jsem šla spát hodně pozdě, práce, televize, manželské povinnosti, však to známe. Noc byla klidná, ani sousedův pes mě neprobudil. Měsíček do postele také nesvítil, všude klid a mír.
Dokonce se mi po dlouhé době i něco zdálo.
Probudilo mě, nevím co, ale nebylo to probuzení, ale přímo šok! Nevěděla jsem, co se se mnou děje, nemohla jsem promluvit, ani pohnout jediným svalem. S očima vytřeštěnýma do stropu jsem ležela a přemýšlela, co se stalo, nemohla jsem si vzpomenout na své vlastní jméno, kde to jsem a proč tady ležím. Zcela jasně jsem slyšela tatina, jak v kuchyni chystá snídani, Elušku jak škrabká na dveře a já nic. Nemohla jsem nic, jen bezmocně ležet. Cítila jsem jak mi na čele vystupuje studený pot. Tak a je to tady, pomyslela jsem si - mrtvice, to je přece brzo, vždyť ještě nejsem ani v důchodu. Všechny myšlenky jsem upínala k tomu vzpomenout si co se stalo, kdo jsem, jak se jmenuju a pořád dokola.
Jak dlouho ta chvíle trvala nevím, ale najednou se mnou někdo třepe a já se přešťastná probouzím. "Co se děje, že tady tak řveš? Elina se mohla uštěkat!" říká manžel a vůbec nechápe, proč se šťastně usmívám, když před chvílí jsem tak vyváděla.
Kdybych brala léky na spaní, nebyla bych tak utlumená a nespala tak tvrdě, určitě by se mi nezdál tak skutečný a hrozný sen. Nikomu nepřeju ten pocit bezmoci a zoufalství, jaké jsem prožila - naštěstí jen ve snu. Uff..!!! Kdybych byla stoupencem různých předzvěstí a varovných znamení, musela bych, už teď, umírat hrůzou z toho, co mě čeká.
Vesele jsem vyskočila, doslova, z postele a vím, že budu ještě více užívat každou vteřinu, minutu, hodinu a den, ještě víc se soustředím, na to co mě zajímá, co mě těší.
Proto jsem hned po snídani šla do města a koupila si malou radost, dneska vlastně dvojnásobnou.
Přeji Vám, všem krásný den a těším se na každý další.
 


Komentáře

1 Karel | 4. srpna 2007 v 16:04 | Reagovat

Ale no tak!

2 Hablina | Web | 4. srpna 2007 v 16:12 | Reagovat

Brr, to jsou hrozné sny. Mám pár snů, které se mi vytrvale vracejí a také jsou podobně hrůzné. Vůbec netuším, jak se jich zbavit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama