Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Hůl

2. srpna 2007 v 9:31 | ja |  Moje psaní

Teda, o to se s vámi musím podělit. Byla jsem u nás v obchodě, nakupovat jen nějaké ty drobnosti. U pokladny mají takový ten stojan s drobnostma. Stála nás tam menší fronta, starší pán o holi (pozor, ta hraje v příběhu roli), dvě mladší dámy hlasitě si povídající obsah včerejších Návratů - Pošta pro Tebe a moje maličkost, či spíše veličkost. Slečna u pokladny markovala, markovala a domarkovala. Došel jí papír v kase. Pán začal být netrpělivý, asi někam pospíchal. Nejprve si začal nákup rovnat do vozíku, pak jej přerovnával do tašky. Chvíli se zaobíral svou hůlkou a snažil se v onom regále srovnat věci. Pak se rozhlížel kolem sebe a hledal někoho, s kým nebo komu by si postěžoval. Když už to definitivně nemohl vydržet, vybafl na slečnu pokladní - "Dejte mi zpátky peníze, já ten nákup nechci" - všíchni jsme se na sebe podívali, nevěříc vlastním uším. Vzal tašku věci překlopil do vozíku , sebral z misky peníze a než jsme se vzpamatovali, byl fuč. Zůstala po něm jenom nepříjemně narušená ranní pohoda a hůl na vozíku. Odkráčel čile a bez ní.
Slečna pokladní měla na krajíčku pláč, odtlačili jsme pánův vozík stranou, zaplatili a společně uklidili do regálů jeho nabrané zboží. Hůlku jsme opřeli o dveře, snad se pro ni vrátí.
A představte si, když jsem vyšla ven z obchodu a udělala pár kroků, kdo myslíte, že seděl na lavičce s partou alkoholiků a nemakačenků. No jasně, onen netrpělivý pán, který tolik spěchal a ani si nevšiml, že kráčí bez hole. Jen by mě zajímalo, kdy si vzpomene, na svou hůlku a vrátí se pro ni.
Konečně taky vím kam tak pospíchal. Aby na něj zbylo místo na lavičce.

 


Komentáře

1 xixi | E-mail | Web | 5. srpna 2007 v 11:13 | Reagovat

takových lidí u nás najdeš spoustu... Ale možná by bylo dobrý se zamyslet nad tím, proč je takovej, třeba ho potkalo neštěstí a proto se tak chová...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama