Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Hrátky s poštou

22. srpna 2007 v 11:08 | ja |  Moje psaní
Nedávno jsem dostala poštou vratné za elektřinu. Nebylo toho mnoho, ale díky i za to. Přišlo mi na mysl, jak strašně se povolání doručovatelek, či pošťáků změnilo.
Pošťáci už vlastně nejsou to co bývali. Dříve pracovali na poště, odtud název pošťák, roznášeli veškeré listovní zásilky, peníze i menší balíčka, např. knihy. U nás jezdíval jeden pošťák na kole, jeden autem, zkrátka tak, jak se jim to hodilo. Pak přišlo nařízení, že musí chodit pěšky, používat kola jenom k vožení zásilek. Jeden by si myslel, jak těch zásilek neubude, když již balíčky rozváží balíková pošta, a pro peníze si musíte chodit sami. Ale, kdepak slečna, krerá nosí poštu do naší ulice, tahá tři plné tašky, hádejte čeho, no přece reklam!!! V příruční aktovečce má několik rekomand a složenek, pár obyčejných dopisů a ještě méně pohlednic. Ty už se také nepíšou.
Tak jsem si tedy šla pro své, podotýkám své peníze. Přijdu k okénku, vložím složenku a slečna za přepážkou zavrčí něco o občance. Kruciš, tu s sebou nemám! Tak peníze nevydají. Byla jsem po noční, tak se mi už nazpět nechtělo. Nechám to na jindy, myslím si a honem se dívám, na datum, do kdy mi bude pošta peníze držet. No, nějak to zvládnu. Náhodou se ještě toho dne objevil doma synáček, tak jsem jej vybavila složenkou a svěřila mu svůj OP. Za chvíli se vrátil. Naštvaný a bez peněz. Slečnu nezajímá můj OP, chce vidět mou tvář. Tak to mě teda nas..... Když jsem tam byla osobně, má tvář ji nic neříkala, chtěla jenom ten cár papíru zvaný občanský průkaz. Když ji kluk donesl OP, tak ji nezajímal, chtěla vidět mě, to je teda správný kocourkov. No, dobře, zajdu si pro "své " peníze, až zase přijedu ráno z práce. Uplynuly asi tři dny a já opět měla noční. Mezitím přišel staršímu synátorovi doporučený dopis. Tak jsem jej také chtěla vyzvednout. No, ale je jasné, že bez klukovy tváře dostanu tak velký kulový.
Vymyslela jsem tedy taktiku. Vzala avizo, zanesla ho mužíčkovi do práce, ten vezme svou občanku a na své jméno, které je stejné jako má syn, dopis vyzvedne, neboť tvář jako tvář.
Já se z posledních sil došourala na poštu, vyzvedla si 78,-Kč přeplatku, a valila domů. Odpoledne přišel manžel slavnostně třímaje v ruce dopis, který slavný poštovní úřad vydal na občanku a bez tváře. To jsme je ale dostali, že? Nebo je to naopak?
 


Komentáře

1 Hablina | Web | 22. srpna 2007 v 13:59 | Reagovat

A k tomu všemu my máme na poště takový podivný systém s čísílkama, nejprve si vytiskneš čísílko a pak čekáš, až se objeví na ceduli i s číslem přepážky, ke které máš jít. Běda, když potřebuješ více různorodých operací u různých přepážek...koupit známku nebo poslat dopis je úkol skoro na celé dopoledne.

2 Karel | 23. srpna 2007 v 8:48 | Reagovat

No, nalítali jste se. U nás se taky jezdí například pro balíky kus světa. A to je jeden občas doma právě vě chvíli, kdy jede poštovský panáček. Místo aby zazvonil, vhodí Ti do schránky lístek, že si máš pro zásilku přijet. U přepážky jsem pak vzteklý na dámy, které za to stejně nemohou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama