Můj tatin dostal na vánoce od staršího syna hvězdářský dalekohled. Je krásný, ale dle něho slabý. Po sestavení přístroje, stával nějakou dobu zakrytý v obývacím pokoji, prý pod stromkem, aby všichni viděli, co dostal! Pak se přesunul do zimní zahrady, která je spojená s balkonem, opět zakrytý, prý je tam pro pozorování ještě zima! Včera při věšení prádla na půdě, jsem si jej všimla. Stojí u okénka, nasměrován k obloze, samozřejmě zakrytý a smutný. Nikdo si na něj ani nevzpomene. Tak jsem si večer udělala chvilku čas, vyštrachala se na půdu a koukla se přes něj ven.
Lidi, to je nádhera, vidíte až do sousedovy zahrady, mají nový skleník. Stromy v parku jsou skoro jako na naší zahrádce. A obloha s hvězdičkama a měsícem? No, paráda! Kdepak je asi ten Aldebaran, Kasiopea ap. Nevím jestli je lze tady vidět, ale i tak jsem se koukla.
Dívala jsem se dobrou hodinu, až mě začalo bolet za krkem. Tak nevím, dostala jsem ten dalekohled já, nebo můj muž? Musím mu ho připomenout a vytáhnout ho na půdu, aby se alespoň jednou podíval na tu krásu nad sebou. Opravdu to stojí za to!
Lidi, to je nádhera, vidíte až do sousedovy zahrady, mají nový skleník. Stromy v parku jsou skoro jako na naší zahrádce. A obloha s hvězdičkama a měsícem? No, paráda! Kdepak je asi ten Aldebaran, Kasiopea ap. Nevím jestli je lze tady vidět, ale i tak jsem se koukla.
Dívala jsem se dobrou hodinu, až mě začalo bolet za krkem. Tak nevím, dostala jsem ten dalekohled já, nebo můj muž? Musím mu ho připomenout a vytáhnout ho na půdu, aby se alespoň jednou podíval na tu krásu nad sebou. Opravdu to stojí za to!
díky za návštěvu a také přeji hezký zbytek prázdninových dní