Jasně, už jsou téměř červené, Ptáte se kdo? No přece jeřabinky. Máme za zahradou několik stromečků a na nich již červeň svítí dodaleka.
Je to znamení, které jsem nikdy neměla ráda. Křičelo na nás lítající a svobodu si užívající dětičky, že se už blíží ten hrozný konec prázdnin a s ním Š K O L A. Ráno v trávě rosa, přízemní mlhy, vlaštovičky shlukující se na drátech, to všechno jsou neklamné signály, které neoklameš.
Při dnešní cestě domů jsme jeli posečenými a pooranými poli, zdá se mi to strašně brzo, v půli srpna a už jsou pole prázdná. Jenom lány s kukuřicí, stojí jako vojsko v krajině, čekající na rozkaz přírody, že už je čas. Sluníčko je vysoko a stále hřeje, ale všichni, hlavně děti vědí, že čas se krátí.
U sousedů na zahradě mají velký trs nádherných slunečnic, ty září snad ještě víc, než opravdové sluníčko, a nádherná divizna se nechce nechat předběhnout v té nádherné paletě žlutých odstínů. Léto, nám pomalu mává na rozloučenou! Ale nebuďte smutní, za rok ho tu budeme mít
opravdu znova. Na mou čest, slibuji!!
Na Znojemsku začalo vinobraní, letos o 14 dní dříve než obvykle. Víno prý bude skvělé....a já mám tak suchou zahradu jako snad ještě nikdy :(