Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Tváře lidí

26. července 2007 v 12:46 | ja |  Moje psaní

Zrovna jsem si doprohlížela, na jednom príma bločku, fotky z cesty po Rusku a musím říci, že byly vskutku velmi zajímavé. Před více než dvaceti lety jsem měla možnost Rusko, tehdejší SSSR navštívit . Velmi jsem se těšila na některé záběry z Leningradu - nyní St.Petrohradu i z Moskvy. Byla jsem zvědavá na změny, které tato města prodělala za tak dlouhou dobu. Jak vidno, moc se tam toho nezměnilo. Ve velkých městech přibyly kruhové objezdy, Mc.Donalds, reklamní panely a na ulicích nové značky aut.
Vzpomínám si na tváře lidí chodících po ulicích, vezoucích se tramvají z práce domů. Velmi mě tehdy překvapila jedna skutečnost, na ulici, ani v projíždějících vozidlech MHD, jste nezahlédli usmívající se tvář. Celé město mi připadalo jako začarované, ve shonu a zmatku velkoměsta, pospíchal každý človíček s hlavou sklopenou, beze slova a sám. Nikde nebylo vidět usmívající se dvojici, přátelsky se bavící skupinku žen, poskakující děti. Podle toho jsme poznávali "inostrance" a domácí. Myslela jsem, si že to první den byla jenom náhoda, ale když se totéž opakovalo každý den, napadlo mě, že to už není náhoda. Lidi asi trápí něco, co jim nedovolí se uvolnit a prožívat krásu, kterou v obou velkých městech potkáváte na každém kroku. Jen jednou, jsem zahlédla v okénku tramvaje, jedoucí leningradskou ulicí, usmívající se malinkatou dívenku , s velkou mašlí na hlavě, jak vesele mává na projíždějící auta. Připadala mi jako jediný světlý bod budoucnosti.
Proto jsem byla zvědavá na čerstvé fotky z těchto měst. Bohužel, jsem těch tváří mnoho nezahlédla. Byly příliš daleko od objektivu a nedalo se na nich poznat témeř nic. Spěch na ulicích zůstal, památky jsou opravené, ale co lidé? Mají konečně důvod se tvářit spokojeně a usmívat se na sebe? Zná někdo odpověď?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama