Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Péťův mazlíček

21. července 2007 v 14:07 | ja |  Moje psaní

Sousedovic Petřík má malého křečka. Všude ho s sebou nosí v kyblíčku, co je na písek. Hladí ho
a pusinkuje se s ním. Je to zkrátka jeho miláček.
Vzpoměla jsem si na své dětství, kdy můj starší bratr byl milovníkem zvířat v jakékoliv podobě. Jen těch knih, které měl doma. Ležel v nich od rána do večera. Hlavně o prázdninách, kdy bylo víc času, přečetl, jak se říká všechno černé na bílém. Zprvu jsme z jeho výprav do přírody měli v kuchyni mraveniště, to tehdy kdy si do zavařovací sklenice nabral mravence i s larvami a tajně je přinesl domů. Pak je opatroval pod stolem, tak dlouho, dokud se maminka nezačala pídit po tom, odkud se berou černí drobečci, kteří se nám jednoho dne začali procházet po ubruse na jídelním stole. Mimo mravenců a různých kukel, z nichž se měli vylíhnout ti nejrásnější motýli, jsme doma pokud pamatuji měli ještě čolky, skokany a ještěrku. Aby rodiče rozvinuli bratrův zájem o zvířátka, donesli mu jednoho dne morčátka. Byla sladká a milá. Udělala se jim bedýnka, donesli jsme slámu jako podestýlku a dali jsme si je na chodby. Chodila jsem se na ně dívat a občas jsem si i troufla je pohladit. Když začaly prázdniny a venku bylo teplo, začala se po bytě linout ne zrovna libá vůně. Morčátka musela z domu na dvůr. Jednou se bratr rozhodl, že mu rodiče koupí křečka. Představovala jsem si, jak budeme mít doma asi půl kilovou obludu, která se cpe zrním. O to víc, jsem byla překvapena, když se doma objevil malý křeček džungarský (brácho, promiň jmenoval-li se jinak, už si nepamatuji). Byl krásný, měl hebounký kožíšek a nádherná očka. V další bedně se objevila vrstva pilin, miska s vodou a krmením. Několik dnů byl pro nás vzácností, každý ho chtěl hladit, mazlit se s ním a hrát si s ním.
Jednou ráno, než jsme šli do školy, brácha zjistil, že Honza, jak jsme křečkovi říkali, v bedýnce není. Zato dole v rožku zela krásná vykousaná díra, která milému křečkovi umožnila cestu na svobodu. Začalo horečné hledání a volání. Do školy jsme oba odcházeli posmutnělí s tím, že křečka už neuvidíme. Vyučování se šíleně vleklo a po jeho ukončení jsem upalovala domů. Byla jsem mladší a proto nám vyučování končilo dříve. Jaké bylo moje překvapení, když jse po příchodu domů našla křečka v bedně. Maminka prohledala celý byt a milého křečka našla v gauči mezi naskládanými svršky. To bylo radosti! Děda, klempíř nebezpečné rožky oplechoval a milý Honzík měl utrum.Prožili jsme s ním ještě hodně radosti, než se jednoho dne odebral do krtčího ráje. Pochovali sme ho na zahradě, udělali mu malý pelíšek a ještě dlouho jsme ho oplakávali.
Tohle všechno se mi vybavila pozorujíc malého sousedovci kluka, jak se mazlí se svým asi prvním zvířátkem. Přeju mu těch krásných chvilek co nejvíc, hlavně ať mu vydrží co nejdéle.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama