Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Co vytvořily ruce předků

28. července 2007 v 10:26 | ja |  Moje psaní

Našla jsem zlatý náramek! Je roztrhaný a není celý. Na sluníčku se třpytil a leskl tak, že jej člověk nepřehlédl. Vzala jsem jej do ruky a prohlížela si jak je krásně vypracován. Asi je hodně starý a majitelka bude litovat jeho stráty. Je zajímavé, jak krásné věci naši předkové uměli udělat.
Nedávno mě přemluvila kolegyně, abychom se zašli podívat na výstavu. Měla příznačný název "Jak žily naše babičky." Nebylo tam žádné zlato, ani stříbro, jen věci denní potřeby - krásné porcelánové umývadlo s mýdlenkou, hřeben a kartáč, krabice na pudr, flakonek s voňavkou - položené na skříňce se zrcadlem. Krásně prostřený stůl s vyšívaným ubrusem a nezbytnou kytičkou lučního kvítí. Kuchyňské náčiní, pokličky (skřidly) na drátěném věšáčku na zdi, nezbytné ošatky a proutěné misky.
Všechno bylo evidentně použité v domácnostech, ale přesto krásné. Prádlo naskládané v kosnu, některé ještě připravené na žehlícím prkně se starou žehličkou. Dětské prádélko zavěšené na šňůře, kočárek s panenkou a dřevěný vozík na šňůrce. V pracovně psací stroj s velikánským válcem, pera a tužky , vše připravené k psaní dopisu.
Jak jsme tak procházely kolem exponátů, mnohokrát jsem zaslechla mezi návštěvníky povzdech "to jsme doma také měli" a " jejda to znám , to bylo u stařenky!" Sama jsem přemýšlela, kam se ty všechny krásné věci poděly. Je pravda, že člověk nemá doma dostatek místa, aby všechno schovával, ale něco bychom si po prarodičích zachovat měli. Představte si, kdyby v každé rodině zůstaly alespoň dvě krásné vyšívané dečky, nebo hrníček s něhož pila svou ranní kávu naše babička (já takový mám, je to pulitřák s modrýma švestičkama ). Naučme své děti, aby měly úctu k věcem po rodičích a nevyhazovaly všechno bez myšlenky! Vždyť naši předci uměli vyrobit krásné věci, které nám v muzeích a na hradech a zámcích, závidí všichni cizinci.
V každé takové věci, je vložena práce, jednoho z našich předků, jeho myšlenka a sen. Naučte se dívat kolem sebe a vnímat všechnu tu krásu, kterou vytvořily ruce našich bližních a uvidíte, že se budete cítit spokojenější a šťastnější, v jejich přítomnosti.
 


Komentáře

1 Hablina | Web | 28. července 2007 v 11:51 | Reagovat

Tej škody, když nám spadla kuchyňská linka. Měla jsem kávovou soupravu po babičce, jídelní po mamince a čajovou svoji. Zůstal mi od každé jeden hrnek a pár talířů. Schovávám je jako vzácnou vzpomínku  a jednou je předám dcerám, aby i ony měly pěknou památku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama