Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Už zase rostou

22. června 2007 v 11:36 |  Něco z rodinné kroniky

Tak už je to zase tady!! Ptáte se, co?

No přece, houbová sezona a s ní nepředstavitelné davy lidí všude po lese. To není jako dříve, kdy na houby chodívali jen vášniví houbaři, kteří dokázali pro krásné houbičky prolézat i to nejhustší křoví, plazili se po kolenou, rukama prohmatávali mech. Dnes se na houby jezdí po celých dílnách a kancelářích. Stal se z toho málem národní sport.
Se svým tátou jsem chodívala na hřiby, jak jsme říkávali, tak 2x za prázdniny. Víc času neměl. Byla to výprava na níž jsme se všichni těšili skoro celý rok. Vstávalo se ještě za tmy, aby se někam došlo. V kapsách jsme měli malé nožíky - rybičky, několik kostek cukru, citron a tašku. V lese se zásadně neběhalo a křičet, tak to mohla pouze sojka na stromě. Tatínek - bývalý skaut- nám ukazoval stopy zvířat, zajímavé květinky, upozornil nás i na ptáčky zpěváčky. Nám dětem se cesta zdála dlouhá, ale právě oním povídáním o všem možném, jsme ji lehce zvládli.
Po dosažení zvoleného cíle jsme se zvolna rozešli po lese. Ještě dnes se slyším jak jsem si v duchu přeříkávala "aspoň jednoho najít", vždy jsem si přála být já tou první, kdo zavolá "mám". Na to jsme se kolem šťastlivce seběhli a obdivovali jeho nález. Většinou to byla maminka nebo tatínek, kdo nacházeli hříbky. S přibývajícím časem jsem dostávala tzv. brečavou náladu, tzn. začala jsem se plačtivě ozývat , že mě bolí nohy, mám žízeň apod. To byla chvíle pro mého skvělého tatínka, který mě zavolal k sobě do kouta lesa, tam mi mlčky ukázal do trávy nebo mechu a se slovy "tady určitě budou, cítím jak voní" mě opustil. Mě bylo krásně, protože jsem věděla, že tady určitě něco najdu. A opravdu koukala mu jen krásná hnědá havička, na níž leželo několik snítek jehličí a lístek s břízky.
Hurá, zajásalo mé srdíčko, přece jenom letos nepůjdu domů s prázdnou!!
Domů jsme se vracívali s prvními teplými paprsky slunce, měli jsme sice v tašce těch hub jenom tak na omáčku nebo na škračenici, ale oč jich bylo méně, o to veseleji se nám po tak krásných zážitcích šlo domů.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama