Tak a je po víkendu! Byl sice pracovní, ale stál za to.
Včera jsem měla směnu a tak jsem jej prožila z části v práci a z části doma. Bylo krásně, obloha jako šmolka, člověk by řekl, paráda. Ale opak je pravdou.
Nevím, jestli po těch minulých bouřkách byly nějaké skvrny na slunci, ale tak podráždění lidé se jen tak nevidí.
Už ve vlaku se hádali o místo k sezení, konflikt měl i pán, požadující lístek po průvodčí. No, myslím si, to se může stát. Na chodbě nemocnice mě přivítala hádka dvou uklízeček, o to, která bude dnes uklízet ambulance. Zírám, nevěřím vlastním očím, když na mě spustí pacient při ranní hygieně, včera (kdy já v práci nebyla) mu někdo odnesl noviny, které měl položené na okně. Vítr, myslím si, ale pán mě ke slovu vůbec nepustí. Když vyjdu z pokoje, kde se mi podařilo pána uklidnit, čeká mě další překvapení. Kolegyně se hádají u vývěsky s termíny naší dovolené. No to už je ale, fakt divné.
A když mě, při odpoledních návštěvách, příbuzní atakují žádostí o přestěhování jejich maminky na samostatný pokoj, je mi jasné, že se něco děje. Stojím, snažím se vysvětlovat proč to a to je tak a tak! V ošetřovně se paní doktorka snaží vysvětlit, něco o účinku jakéhosi léku, před pracovnou primáře stojí rozvášněný dav příbuzných, požadující okamžitou informaci po jiném lékaři. Hučí to tady jako v úle, nikdo nebere ohled na ""své nemocné", každý chce jen tu "svou informaci"," svou radu",
" svůj požadavek" a ti ostatní ho ale vlastně vůbec nezajímají.
Všimli jste si toho, že lidé již neznají slovíčko "děkuji", "prosím, "Dobrý den!" a "Nashledanou"!!
Všechno se dnes řeší hádkami a křikem. Proč?
Vždyť včera bylo venku tak krásně, na nebi ani mráček! Zato na nebi občanského soužití to hřmělo a lítal blesk za bleskem! Proč?
Co děláme špatně? Kde se stala chyba? Proč to tak je?
Včera jsem měla směnu a tak jsem jej prožila z části v práci a z části doma. Bylo krásně, obloha jako šmolka, člověk by řekl, paráda. Ale opak je pravdou.
Nevím, jestli po těch minulých bouřkách byly nějaké skvrny na slunci, ale tak podráždění lidé se jen tak nevidí.
Už ve vlaku se hádali o místo k sezení, konflikt měl i pán, požadující lístek po průvodčí. No, myslím si, to se může stát. Na chodbě nemocnice mě přivítala hádka dvou uklízeček, o to, která bude dnes uklízet ambulance. Zírám, nevěřím vlastním očím, když na mě spustí pacient při ranní hygieně, včera (kdy já v práci nebyla) mu někdo odnesl noviny, které měl položené na okně. Vítr, myslím si, ale pán mě ke slovu vůbec nepustí. Když vyjdu z pokoje, kde se mi podařilo pána uklidnit, čeká mě další překvapení. Kolegyně se hádají u vývěsky s termíny naší dovolené. No to už je ale, fakt divné.
A když mě, při odpoledních návštěvách, příbuzní atakují žádostí o přestěhování jejich maminky na samostatný pokoj, je mi jasné, že se něco děje. Stojím, snažím se vysvětlovat proč to a to je tak a tak! V ošetřovně se paní doktorka snaží vysvětlit, něco o účinku jakéhosi léku, před pracovnou primáře stojí rozvášněný dav příbuzných, požadující okamžitou informaci po jiném lékaři. Hučí to tady jako v úle, nikdo nebere ohled na ""své nemocné", každý chce jen tu "svou informaci"," svou radu",
" svůj požadavek" a ti ostatní ho ale vlastně vůbec nezajímají.
Všimli jste si toho, že lidé již neznají slovíčko "děkuji", "prosím, "Dobrý den!" a "Nashledanou"!!
Všechno se dnes řeší hádkami a křikem. Proč?
Vždyť včera bylo venku tak krásně, na nebi ani mráček! Zato na nebi občanského soužití to hřmělo a lítal blesk za bleskem! Proč?
Co děláme špatně? Kde se stala chyba? Proč to tak je?
tak hele nevím proč to tak je ,ale nejvíc takové škarohlídy naštveš když jim ukážeš svou dobrou náladu a úsměv povznést se nad jejich blbost,proč si kvůli takovým kazit den,vzala jsem si odkazek a už tě běžím přidat mezi přáteláčky