Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

David

24. června 2007 v 5:02 | ja |  Moje psaní
To jsem si vůbec nemyslela, že tak dopadnu.
Zazvonil budík, já po něm natáhla ruku a otevřela jedno oko. Tak už zase to protivné vstávání.
Venku se pomalu rozednívá, ptačí orchestr ladí a náš miláček se protahuje v pelíšku. Pozoruje
mě jedním okem jak pobíhám po bytě a určitě, kdyby mohl, tak se slovy "Co nespíš?" by mě dal najevo, co si o tom časném vstávání myslí.
Ještě jedno kousnutí do krajíce a už sbíhám se schodů. Myslím na to, jak to udělat, abych nemusela
od vlaku šlapat pěšky - doprava v neděli tak brzo nejede!
A v tom se to stalo! Snad jsem křivo šlápla na kraj schodu, nebo nevím. Najednou se se mnou vše
zatočilo a já se natáhla, jak dlouhá, tak široká (spíše široká jak dlouhá) na zem před domem.
Tak a mám to. Ještě, že tady nikdo není, kdo by viděl mou tělesnou schránku. povalující se
skoro mezi popelnicemi. Snažím se vstát, ale ono to není tak jednoduché. Nožky sebou mrskají,
ale stále se nemám čeho uchopit. V tom cítím, že mě silné chlapské ruce zvedají ze země a se slovy "paní, nestalo se vám nic?" mě staví na nohy. Koukám, jako v Jiříkově vidění. Můj zachránce se jmenuje David, je z vedlejšího vchodu a nemá zrovna tu nejlepší pověst. Však to znáte, nepracuje, fláká se a možná i fetuje.
Domluva byla rychlá. Davidova kamarádka s níž se právě před domem loučil, jede autem
do města, tak mě vezme. Jsem na vrcholu blaha! Budu v práci ještě dříve než lokálkou.
A pak, suďte lidi podle oblečení. Nikdy by mě nenapadlo, že právě tento kluk má tak dobré srdce.
Davide díky! Díky za to poopravené mínění .
 


Komentáře

1 babča | Web | 24. června 2007 v 14:43 | Reagovat

tak pěkně zdravím,nedalo mi to nenakouknout,tak jsem si trošku početla,pokoukala,myslím,že ses se založením blogu vypořádala skvěle,hezky píšeš,ráda chodím na blogy kde lidičky dokážou o sobě něco napsat a hlavně vesele a třeba i s humorem a nadsáskou,určitě si tě vložím mezi své přáteláčky a budu taky chodit na čumendu co je u tebe nového,tak ať se ti daří měj se krásně a pozor byla jsem tu a příjdu zas nashledanou babča ne Fantomas

2 Leňa | 5. července 2007 v 10:14 | Reagovat

No já jsem velkým zastáncem toho že se lidi nemají hned odsoudit za to jak vypadají nebo jak se oblékají protože to znám sama od sebe,neoblékám se zrovna jako slečinka a nejsem žádná panenka do výlohy,mám piercingy a spoustu náušnic ale proto snad nemusím být hned horší než ostatní,podle mě jsme všichni jenom lidi,někteří hodní,jiní zlí...těch lidských vlastností je spousta a nedají se poznat na první pohled...ne podle vlasů,oblečení ani podle špinavých bot,člověk by měl nejdřív toho druhého sám poznat a pak si na něj udělat teprve vlastní názor....

3 DědaLebeda | Web | 19. května 2008 v 0:41 | Reagovat

Znám jich plno, jako by na ně sedělo popsání Davida a ono se opravdu nedá podle toho, jak dotyčný vypadá soudit jeho povahu.

---(:-§o)))   ,.DL.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama