Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Blonďatá hlava

17. června 2007 v 10:46 |  Moje psaní
Ta holčička, blonďatá a miloučká jako andílek, jela s babičkou vlakem včera v podvečer. Byla milá a hodná. Všemu se divila, všechno bylo pro ni nové. Dívala se z okna na ubíhající krajinu a celý vagon náhle díky její přítomnosti jaksi zkrásněl. Všimla jsem si, že se všichni usmívají a sledují tu blond hlavičku.
Taky jsem se dívala a vybavila se mi jiná blond hlava a její okouzlení při výletu s rodiči. Bylo mi asi pět let, když jsme byli na návštěvě u tety v Praze. Mnoho vzpomínek není, vše je jaksi spleteno do směsice vjemů a obrazů. Návštěva Zlaté uličky to byl zážitek nad jiné krásný. V malinkatých domečcích byly v té době naisntalovány figuríny znázorňující život středověkých lidiček. Malá žabka, neustále první nahlížela do okýnek a dveří a vždy znovu vydechla překvapením - "Už zase tam na mě jeden čeká!!" Tato věta mě pak pronásledovala celé dětství a neustále mi připomínala, že se nemám nikam cpát jako první a mám raději počkat na ostatní.
No, nevím, ale stejně jsem se tím mnoho neřídila a ještě nesčetněkrát si natloukla ústa. Stejně jako tenkrát v Praze.
 


Komentáře

1 DědaLebeda | Web | 19. května 2008 v 0:16 | Reagovat

Vzpomínky nás budou provázet celý život a na ty krásné nikdy nezapomeneme.

---(:-§o)))   ,.DL.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama