close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Červen 2007

GRILOVÁNÍ

23. června 2007 v 15:09 | Mf DNES |  Něco dobrého na zub

Při letním grilování, jehož období právě začíná se neobejdeme bez :

Kvalitního olivového oleje (nejlépe ten, který se k pokrmu hodí, rozdíly jsou ve vůni a barvě
stejně jako u vína).
Citronové šťávy
Čerstvé (nikoliv sušené) bylinky
Čerstvé máso (mražené je k ničemu)
Láhev dobrého vína, abyste se u grilování nenudili
Grilujte na prudkém ohni, mírný plamen jídlo rozmělní a připraví o tvar i barvu. Vždycky grilujte
zeleninu na al dente, tedy křupavou a nikdy ji nenechávejte na ohni moc dlouho, aby neztratila
barvu.
Než dáte maso nebo zeleninu na gril, vhoďte na oheň koření, bylinky a třeba paličku česneku.
Dodá to surovinám nádhernou chuť. Když chcete brambory ugrilovat rychle, musíte je buď
nejdříve upéct v troubě nebo v alobalu.

Už zase rostou

22. června 2007 v 11:36 Něco z rodinné kroniky

Tak už je to zase tady!! Ptáte se, co?

No přece, houbová sezona a s ní nepředstavitelné davy lidí všude po lese. To není jako dříve, kdy na houby chodívali jen vášniví houbaři, kteří dokázali pro krásné houbičky prolézat i to nejhustší křoví, plazili se po kolenou, rukama prohmatávali mech. Dnes se na houby jezdí po celých dílnách a kancelářích. Stal se z toho málem národní sport.
Se svým tátou jsem chodívala na hřiby, jak jsme říkávali, tak 2x za prázdniny. Víc času neměl. Byla to výprava na níž jsme se všichni těšili skoro celý rok. Vstávalo se ještě za tmy, aby se někam došlo. V kapsách jsme měli malé nožíky - rybičky, několik kostek cukru, citron a tašku. V lese se zásadně neběhalo a křičet, tak to mohla pouze sojka na stromě. Tatínek - bývalý skaut- nám ukazoval stopy zvířat, zajímavé květinky, upozornil nás i na ptáčky zpěváčky. Nám dětem se cesta zdála dlouhá, ale právě oním povídáním o všem možném, jsme ji lehce zvládli.
Po dosažení zvoleného cíle jsme se zvolna rozešli po lese. Ještě dnes se slyším jak jsem si v duchu přeříkávala "aspoň jednoho najít", vždy jsem si přála být já tou první, kdo zavolá "mám". Na to jsme se kolem šťastlivce seběhli a obdivovali jeho nález. Většinou to byla maminka nebo tatínek, kdo nacházeli hříbky. S přibývajícím časem jsem dostávala tzv. brečavou náladu, tzn. začala jsem se plačtivě ozývat , že mě bolí nohy, mám žízeň apod. To byla chvíle pro mého skvělého tatínka, který mě zavolal k sobě do kouta lesa, tam mi mlčky ukázal do trávy nebo mechu a se slovy "tady určitě budou, cítím jak voní" mě opustil. Mě bylo krásně, protože jsem věděla, že tady určitě něco najdu. A opravdu koukala mu jen krásná hnědá havička, na níž leželo několik snítek jehličí a lístek s břízky.
Hurá, zajásalo mé srdíčko, přece jenom letos nepůjdu domů s prázdnou!!
Domů jsme se vracívali s prvními teplými paprsky slunce, měli jsme sice v tašce těch hub jenom tak na omáčku nebo na škračenici, ale oč jich bylo méně, o to veseleji se nám po tak krásných zážitcích šlo domů.

Diagnoza

20. června 2007 v 11:05 | Galantní poesie |  Co se mi líbí

Ptala se u lékaře
Jana,
zda je to lepší večer
nebo zrána
(pokud se týče milování),
a on jí řekl:


Paní,
po ránu je to zdraví prospěšnější,
zvečera je to zase zábavnější.


I řekla Jana mlsně, usměvavě,
že večer vždycky touží po zábavě,
že však teď bude kromě zábavy,
od rána dělat více pro zdraví.

KOMÁR

20. června 2007 v 10:49 | J. Solar |  Co se mi líbí

K O M Á R

To je to zvířátko

z kterého klepy dělají velblouda.


Jazyk

20. června 2007 v 10:44 | J. Solar |  Co se mi líbí

Jazyk

Má být mostem mezi lidmi - mostem od srdce k srdci. Jazyk má sloužit řeči míru
a lásky. A mezitím je tak často stavitelem čínských zdí nepřátelství, dýkou do zad,
psem, puštěným se řetězu.
Jazyk tas, jen pro dobrou věc!

B. Matragi

18. června 2007 v 12:32 Fotografie

Něco o autorce

18. června 2007 v 8:50 | ja |  Moje psaní
Jsem dříve narozená, doposud zaměstnaná žena. Vlastním manžela,dva dospělé syny a pejska.
V městě, žiju od narození, do zaměstnání dojíždím. Mé zájmy jsou více než pestré. Sbírám kuchařské recepty, staré i nové kuchařky. Od dětství se mi líbí četba a psaní. Papíry, které jsem popsala
by se jistě na jeden nákladní vůz nevešly. Mám sbírku pohlednic (asi 10.000 ks), velikou poděděnou knihovnu se spoustou zajímavých i méně zajímavých knih. Bydlíme v rodinném domku se zahradou. Tu jsem si upravila, aby mě dala co nejméně práce a co nejvíce možnosti oddechu. Relaxuji na ní při sečení trávy. Nepěstuji žádnou zeleninu, raději si koupím. Nejsem počítačově nadaná, neznám řeči. Proto, když se mi podařilo rozjet tento blog, zářila jsem nadšením a všem známým jsem to hned oznamovala s určitou hrdostí. Poslední dobou brouzdám světem internetu a pokouším se najít něco, čím bych si blog vyspravila. Hochy otravovat nemíním, musím sama! Miluji houbaření, procházky v dešti a pohled na bouřku z okna. Cestuji rovněž ráda i když, poslední dobou jen po internetu. Navštívila jsem několikrát bývalé SSSR, NDR, byla jsem v Rakousku, Polsku, Francii a NSR, rovněž Maďarsko jsem kdysi navštívila. Nyní už jen prohlížím staré pohlednice a netové stránky. Doufám, že v důchodku mě čekájí další výlety.
Své stránky píšu pro svou radost a případné potěšení druhých.

Hurá, prázdniny

17. června 2007 v 11:15 | ja |  Moje psaní

Prázdninové rozjímání

Zase se blíží prázdniny a s nimi spousta volna, koupání a výletů. Je to čas, pro děti, nekonečně dlouhých dnů, báječných zážitků a skvělých dobrodružství. Na jedny prázdniny však vzpomíná snad každý. Jsou to poslední prázdniny před nástupem do zaměstnání. Většinou utíkají rychleji, než jiné, jsou plné očekávání, prvních lásek a nesčetných předsevzetí.
Měli jsme je jistě všichni, představu krásného začínajícího života. Života, který již bude jenom náš,
bez dohlížení učitelů, bez zkoušení a opakování.
Oh, jak jsme se všichni mýlili. Stačilo nastoupit do zaměstnání a hned jste dělali nástupní praxi.
Půl roku opakování a strachu, aby jsme to dobře zvládli. Každý měsíc povinný seminář, jehož účast byla ostře sledována. Při změně pracoviště nové a nové vzdělávací kurzy, rúzné Stohodinovky, psychologická minima, pedagogické desatera, doškolováky ap., jak se vlastně všechna ta osvědčení, jež mám doma jmenují. Všichni nás ujišťovali, že se k těmto kurzům přihlíží a bude přihlíženo při platových postupech. Nikdy jsem to nepoznala, nikdo po mě žádný papír nikdy nechtěl.
Nyní se pokračuje kreditními body a povinnou registrací sester. Za pár let jdu do důchodu, je to skoro zítra, ale ani dneska všechna ta potvrzení a osvědčení, prakticky nezajímají. Možná, než letošní absolventi budou odcházet do důchodu, tak se to změní.
Proto jim všem přeji, užijte si poslední prázdniny a věřte, že učit se budete celý život.

Blonďatá hlava

17. června 2007 v 10:46 Moje psaní
Ta holčička, blonďatá a miloučká jako andílek, jela s babičkou vlakem včera v podvečer. Byla milá a hodná. Všemu se divila, všechno bylo pro ni nové. Dívala se z okna na ubíhající krajinu a celý vagon náhle díky její přítomnosti jaksi zkrásněl. Všimla jsem si, že se všichni usmívají a sledují tu blond hlavičku.
Taky jsem se dívala a vybavila se mi jiná blond hlava a její okouzlení při výletu s rodiči. Bylo mi asi pět let, když jsme byli na návštěvě u tety v Praze. Mnoho vzpomínek není, vše je jaksi spleteno do směsice vjemů a obrazů. Návštěva Zlaté uličky to byl zážitek nad jiné krásný. V malinkatých domečcích byly v té době naisntalovány figuríny znázorňující život středověkých lidiček. Malá žabka, neustále první nahlížela do okýnek a dveří a vždy znovu vydechla překvapením - "Už zase tam na mě jeden čeká!!" Tato věta mě pak pronásledovala celé dětství a neustále mi připomínala, že se nemám nikam cpát jako první a mám raději počkat na ostatní.
No, nevím, ale stejně jsem se tím mnoho neřídila a ještě nesčetněkrát si natloukla ústa. Stejně jako tenkrát v Praze.

Z historie odívání

15. června 2007 v 17:12 | různí autoři |  Něco z historie
Kréta a Mykény
Štíhlé tělo a úzký pas. Oděv vznešených i prostých lidí byl velmi jednoduchý. Kožený opasek - přidržoval nedlouhou zástěru, která měla někdy podobu krátkých kalhot. Pás byl nejozdobnější částí oblečení. Při chladnějším počasí na sebe oblékali kožený plášť. Válečníci oblékali kožený krunýř. Vlasy se nosily dlouhé a hladce sčesané na ramena.Pokrývkou hlavy byly malé barety, nebo nízké turbany. Obouvali si lehké sandály, které se ke kotníkům uvazovaly koženým šněrováním.
Ženský oděv prostý nebyl. Sukně v pase vždy přiléhavá, zvonovitě se rozšiřující dolů. Někdy měla nepatrné vyztužení. Horní část šatů končila pod prsy.. Později byl živůtek sešněrován jen nad pasem. Na hlavě se nosily klobouky, na nohou sandálky nebo vyšší střevíce. Ženy se velmi rády zdobily, nosily
velké množství šperků, prstenů, náhrdelníky, náušnice, diadémy, různé spony, zlaté přívěsky, ve vlasech jehlice z drahého kovu dovedně zpracované.
Ř e c k o
Mužské oblečení se nijak nelišilo od ženského. Obdélníkové vlněné sukno, které se kladlo přímo na tělo a na ramenou se spínalo jehlicemi. Mužské se nazývalo chlaima a ženské peplos. Prostřednictvím kmene Ionů přijali řekové košilové oblečení zvané chiton . Plátno bylo již střižené i sešívané a po nedlouhém vývoji i řasené. Splynutím dorského a ionského oblečení vznikl klasický řecký šat.
Chitón byl obecnou modou v Athénách (560-530 př. n. l.). U mužů byl o něco kratší než u žen, u prostých lidí a mládeže dosahoval po kolena.Vznešení řekové nosili chitón bez opasku, ženy si jej stahovaly v pase a později až pod poprsím. Na chitón se oblékal plášťzvaný himation . Vojáci a mládež nosili tzv. chlamys. Na nohou se stejně jako na Krétě a v Mykénách nosily sandály, Klobouk byl plošší a říkalo se mu petasos, někdy byl nahrazen čepičkou z kůže, nebo plstěnou čapkou - pilos.
Rozvinula se úprava vlasů, jsou známy spousty způsobů zavinování a upravy vlasů. na pracně upraveném účesu nosily ženy slaměný klobouk s lehkým závojem, který se nazýval kredemnon.
Oblíbenými barvami v řecké módě byla bílá, žlutá, purpurová a fialová. Slavnostní oděvy byly šafránově žluté.Vojenští velitelé nosili oděv v ohnivě červené barvě. Hetéry - prodejné ženy se pro odlišení odívaly do látek s pruhy pestrých barev.
Zdobení žen stejné jako v Mykénách a na Krétě.
Antický Řím
Národním šatem antického Říma byla toga. Byl to střízlivý oděv, který s rozvojem textilní výroby a dovozem vzácných látek z orientu se stával slavnostním úborem, Tunika se přetahovala přes hlavu jako šaty, délka byla až pod kolena. Zprvu byla bez rukávů, později měla rukávy až k loktům. Základním střihem tuniky je obdélníková košile, která s přibývající délkou se začala v pase přepásávat.6enská tunika byla vždy delší než mužská, někdy se oblékaly až tři tuniky na sebe. Nejspodnější z nejjemnějšího plátna měla povahu spodního prádla. Pod togou se nosila krátká bederní zástěra elipsovitého tvaru. Bývala z bílé vlny, senátoři ji měli lemovanou purpurem a císař ji nosil celou purpurově rudou.
Do zimní nepohody se oblékal uzavřený kabátec pokrývající obě ramena - paemulla.
Plášť jež nosili vojáci a chudí lidé se nazýval - lacerna.
Předchůdcem dnešní podprsenky byl pruh jemné kůže, jímž se ovinovalo přímo poprsí - mamillare.
Širší látkový pruh, jímž se podvazovala ňadra přes tuniku - strafium.
Účesy byly jednodušší, dlouhé zvlněné vlasy, nosily se paruky z lidských vlasů.
Z Germánie byly přineseny dlouhé kalhoty Vojáci římských legií nechránili své nohy nohavicemi, ale obinadly na způsob onucí nebo dlouhými punčochami.