Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Červen 2007

Léto

30. června 2007 v 11:36 Co se mi líbí

Pár krásných obrázků, jen tak pro radost


Meruňkové knedlíky

30. června 2007 v 9:47 | ja |  Moje psaní

Všechno špatně, tak se dneska cítím od rána. Vařím meruňkové knedlíky, celá rodinka se na ně těší, ale podle mého mužíka, dělám všechno špatně.
Začalo to hned po příchodu z nákupu! "Baba, zase ti tam dala jednu zhnilou broskev!" ozývá se z kuchyně, kde se manžel dal do uklízení nákupu. "proč kupuješ tyhle noviny a ne tamty!", "nemáme celer?", "to těsto ti špatně kyne!", "proč se tady plete ten pes?", apod.
Raději jsem se utekla k psaní, abychom neměli tichou domácnost. Těsto na knedlíky, kyne jedna báseň, tatínkovi jsem uvařila silnou černou kávu a vyhodila ho i se psem na zahradu !.
Předpokládám, že to všichni znáte a dál se nemusím rozepisovat. Tak se mějte.

Vysvědčení na odchodnou

28. června 2007 v 8:41 | ja |  Moje psaní
Tak si představte, co jsem včera našla!!! To by jste neuhodli!
Konečně mě vybylo něco času a já se pustila do většího úklidu. Pochopitelně, že jsem to prováděla sama, když byl manžel v práci. To bych si ani nedovolila rušit jej , např. při odpolední siestě. Bylo pěkně pod mráčkem, kafičko jsem měla vypité, náladu dobrou, tudíž jsem začala s vyklízením staré almary na půdě. Je krásná, malovaná, ještě po prarodičích, ale potřebuje trochu opravit fasádu. Tak jsem ji začala vyprazdňovat.
Hned po otevření se na mě vysypaly staré noviny a časopisy, které se do ní léta ukládaly. No, co vám mám povídat. Pro mě je ke čtení všechno - jak říkávali naši - černé na bílém. Tak jsem se opatrně pustila do nahlížení do zaprášených stránek. A, hleďme, tu je dobrý recept, ten si musím opsat! Z titulní stránky se na mě zubí nějaký Holywodský ( páni to slovo divně vypadá, jak se to vlastně píše?) krasavec.
Tak jsem nějakou dobu probírala časopisy a z jednoho vypadl list. Padal na zaprášenou lavici a možná náhodou se otočil lícem nahoru. Podívám se " Vysvědčení na odchodnou", tak to bude jistě zajímavé, myslím si a čtu dál. Ale, ale co to vidím, ten můj vzorný dědeček a má z náboženství dobrou, matematika chvalitebná, mravy chvalitebná, no prostě z dnešního pohledu pohroma. Usmívám se tomu, jaká náhoda, zrovna teď, kdy se rozdávají vysvědčení.
Představuji si, s jakou asi dědeček kráčel k domovu s oním vysvědčením, ne zrovna vzorného žáka.
No ale, co si mohl za svá alotria, o nichž tak rád vyprávěl, jiného zasloužit. Taková výprava k Vltavě a koupání se ve vlnách projíždějících parníků jistě stála za to a následné poznámky, pchch, tak nad nimi určitě mávli kluci rukou.
Je to pořád stejné, jsou děti hodné, zlobivější i úplní darebáci. Když jim skončí docházka do školy, všechno se smazává a s čistým listem, hurá do života . A tam teprve záleží na každém, zda po letech, až naši potomci najdou naše vysvědčení, si s úsměvem na tváři, tak jako já řeknou:
" Dědečku, byl jsi rošťák, ale férový chlap!"

Pujč mi ty klíče

27. června 2007 v 14:10 Anekdoty

"Tož já jdu, maminko, na chvílu na teho Silvestra, puč mi klíč od domu."
"Na co? Když příjdeš ráno, bude otevřeno. A kdybys náhodou přišel o chvílu dřív,
stejně nenajdeš klíčovů dírku!"

Jeden mladý doktor navštěvoval osmdesátiletého námořníka v penzi, který na svých cestách
světem prodělal skoro všechny nemoci, které existují.
Kolega doktor mu řekl:" Poslouchejte, co můžete ještě takovýmu dědkovi poradit?"
"Kdo říká, že mu chodím radit? Já se ho zeptám?"

Při sčítání lidu úředník vyplňoval sčítací arch u jedné vdovy.
"Jste paní Horáková?"
"Ano."
¨ "Máte dvě děti?"
"Ano, čtyř a dvouleté."
"Ale tady uvádíte, že váš manžel je již pět let mrtvý!"
"Ano, ale já jsem živá!"

Kukačka

26. června 2007 v 10:02 | ja |  Moje psaní

Tak jsem dnes slyšela po delší době kukat kukačku, či vlastně kukaččáka, prý kuká jen chlap. To ale nevím. Zdálo se mi, a napočítala jsem asi 65 roků a to nevím jestli jsem se nezmýlila. Žít tak dlouho?
No, představte si sami 130 letou zdravotní sestru, jak vás obsluhuje někde v nemocnici.
O hůlečce, hnátky křivé, bezzubá ústa, na hlavě pár vlásků, hlas vichřice podoba. Erben to v Polednici zpodobnil úplně věrně. Ó hrůzo!!!!
Budeme-li neustále prodlužovat odchod do důchodu, tak to asi bude pravda. Alespoň u nás se mladá děvčata na pracovišti mění jako roční období, tzn. čtyři do roka nastoupí a odejdou.
Ještě, že ta kukačka není jistá na 100%, ne, že by se mi na světě nelíbilo, ale ta představa, brr!!

Z historie odívání 2

25. června 2007 v 12:07 | různí autoři |  Něco z historie

Byzanc


Celý život v byzyntské říši byl pod vlivem tuhého absolutismu. Oděvní střih se vyvíjel v hrubých rysech stále na základě klasického oděvu římského. Muži i ženy nosí košilovité oblečení s rukávy, na tom plášť jenž odpovídal římskému kabátu. Byzantský plášť byl poněkud delší s rukávy stále se prodlužujícími až konečně dosáhly k zápěstí. Tělo se stále více zahaluje a skrývá. Materiál je stále tužší, nádherné látky často zdobené až nepřiměřeně přemrštěně. Největší obliby zde dosáhlo těžké, barevné hedvábí, jehož celé plochy jsou pokrývány drahými kameny a perlami. Bohatě se používají zlaté nítě.
Dochází k úplnému zahalení lidské postavy a potlačení jakéhokoliv náznaku nahoty.

Románský a gotický středověk

Oblečení románské epochy se vyvíjelo především na základě kmenových a národnostních prvků, byl zaznamenám též vliv pozdního antického kroje, zejména v podobě byzantské.
Středověké feudální společnosti odpovídalo stavovské oblečení, móda byla věcí šlechty a duchovenstva. Oděv vládnoucí vrstvy a ovládané třídy se lišil výhradně materiálem a ozdobami. Střihově byl nepatrně rozdílný. Ženy si šaty šijí samy i pro svou rodinu, vytvářejí oblečení, převážně
z doma tkané vlněné látky, nebo sukna. Spodní vrtva měla nařízeno nosit toto oblečení v tmavě barvě a nenápadného střihu.Měli rovněž nařízenou kvalitua množství použitého materiálu.
Byzantský vliv se projevoval v malé obdélníkové roušce, pokrývající hlavu. Nejdůležitější částí mužského úboru byla halena, dlouhá do půl lýtek, často opásaná a dlouhé kalhoty, nebo vlastně
dlouhé punčochy.
Kožená obuv sahala po kotníky.
Oděv byl volnějsí, méně tuhý a nezakrýval tak tvary těla jako oděv byzantský.
Z materiálu se užívá především len a vlna. Hedvábí je velmi vzácné a je určeno pro nejhonosnější úbory vládnoucí třídy.
Ve 12. a 13- století se stává především Francie Evropským politickým a kulturním střediskem.. Rytířská doba uctívala krásu spojenou s čistotou a mravností. Novým estetickým ideálem již nebyl silák plný energie, ale zjemnělý mladík. Muži nosili dlouhé, pečlivě nakadeřené vlasy. Oděv je podobný pro obě pohlaví, liší se pouze délkou- muži po kolena, ženy až na zem.
Románské oblečení nahrazuje gotické. Štíhlost a svislá linie se zdůrazňovala stejně v architektuře, malířství a sochařství, jako v módě. Vertikály akcentovaly látky obepínající těsně tělo mužů i žen.
Hennin na ženských hlavách, různé cípy šatů a závěsy bezúčelně vlající na rukávech, jsou pro tuto dobu příznačné.

Letní bouření

25. června 2007 v 7:11 | ja |  Moje psaní
Tak a je po víkendu! Byl sice pracovní, ale stál za to.
Včera jsem měla směnu a tak jsem jej prožila z části v práci a z části doma. Bylo krásně, obloha jako šmolka, člověk by řekl, paráda. Ale opak je pravdou.
Nevím, jestli po těch minulých bouřkách byly nějaké skvrny na slunci, ale tak podráždění lidé se jen tak nevidí.
Už ve vlaku se hádali o místo k sezení, konflikt měl i pán, požadující lístek po průvodčí. No, myslím si, to se může stát. Na chodbě nemocnice mě přivítala hádka dvou uklízeček, o to, která bude dnes uklízet ambulance. Zírám, nevěřím vlastním očím, když na mě spustí pacient při ranní hygieně, včera (kdy já v práci nebyla) mu někdo odnesl noviny, které měl položené na okně. Vítr, myslím si, ale pán mě ke slovu vůbec nepustí. Když vyjdu z pokoje, kde se mi podařilo pána uklidnit, čeká mě další překvapení. Kolegyně se hádají u vývěsky s termíny naší dovolené. No to už je ale, fakt divné.
A když mě, při odpoledních návštěvách, příbuzní atakují žádostí o přestěhování jejich maminky na samostatný pokoj, je mi jasné, že se něco děje. Stojím, snažím se vysvětlovat proč to a to je tak a tak! V ošetřovně se paní doktorka snaží vysvětlit, něco o účinku jakéhosi léku, před pracovnou primáře stojí rozvášněný dav příbuzných, požadující okamžitou informaci po jiném lékaři. Hučí to tady jako v úle, nikdo nebere ohled na ""své nemocné", každý chce jen tu "svou informaci"," svou radu",
" svůj požadavek" a ti ostatní ho ale vlastně vůbec nezajímají.
Všimli jste si toho, že lidé již neznají slovíčko "děkuji", "prosím, "Dobrý den!" a "Nashledanou"!!
Všechno se dnes řeší hádkami a křikem. Proč?
Vždyť včera bylo venku tak krásně, na nebi ani mráček! Zato na nebi občanského soužití to hřmělo a lítal blesk za bleskem! Proč?
Co děláme špatně? Kde se stala chyba? Proč to tak je?

David

24. června 2007 v 5:02 | ja |  Moje psaní
To jsem si vůbec nemyslela, že tak dopadnu.
Zazvonil budík, já po něm natáhla ruku a otevřela jedno oko. Tak už zase to protivné vstávání.
Venku se pomalu rozednívá, ptačí orchestr ladí a náš miláček se protahuje v pelíšku. Pozoruje
mě jedním okem jak pobíhám po bytě a určitě, kdyby mohl, tak se slovy "Co nespíš?" by mě dal najevo, co si o tom časném vstávání myslí.
Ještě jedno kousnutí do krajíce a už sbíhám se schodů. Myslím na to, jak to udělat, abych nemusela
od vlaku šlapat pěšky - doprava v neděli tak brzo nejede!
A v tom se to stalo! Snad jsem křivo šlápla na kraj schodu, nebo nevím. Najednou se se mnou vše
zatočilo a já se natáhla, jak dlouhá, tak široká (spíše široká jak dlouhá) na zem před domem.
Tak a mám to. Ještě, že tady nikdo není, kdo by viděl mou tělesnou schránku. povalující se
skoro mezi popelnicemi. Snažím se vstát, ale ono to není tak jednoduché. Nožky sebou mrskají,
ale stále se nemám čeho uchopit. V tom cítím, že mě silné chlapské ruce zvedají ze země a se slovy "paní, nestalo se vám nic?" mě staví na nohy. Koukám, jako v Jiříkově vidění. Můj zachránce se jmenuje David, je z vedlejšího vchodu a nemá zrovna tu nejlepší pověst. Však to znáte, nepracuje, fláká se a možná i fetuje.
Domluva byla rychlá. Davidova kamarádka s níž se právě před domem loučil, jede autem
do města, tak mě vezme. Jsem na vrcholu blaha! Budu v práci ještě dříve než lokálkou.
A pak, suďte lidi podle oblečení. Nikdy by mě nenapadlo, že právě tento kluk má tak dobré srdce.
Davide díky! Díky za to poopravené mínění .

M a m i n k a

23. června 2007 v 16:00 | J. Solar |  Co se mi líbí





Máma. Matka. Maminka.

První slovo našich úst. První láska našeho srdce. Čím nám matka byla, je a bude, nikdo nikdy
neřekl ani nenapsal. A neřekne. A nenapíše. A také by to bylo zbytečné. To každý ví tak jako
nic jiného na světě. Ale nejvíc, když už je pozdě....

Láska

23. června 2007 v 15:49 | J. Solar |  Co se mi líbí

Láska

to jediné, co dává životu cenu, to nejhlubší, nejvyšší, nejsilnější.
Láska je společným jmenovatelem všeho dobrého mezi nebem a zemí.
Jediné naše úsilí, jediná naše cesta, jediný smysl života.
Tady, tady a jenom tady se mohou a musí sejít lidé všech rovnoběžek,
všech poledníků, všech barev. Kdo má sebe rád, musí milovat.
Kdo jiné nemiluje, sobě ubližuje.

Zabíjí v sobě

Č l o v ě k a.