Taky pořád něco hledáte? Já teda ano. Třeba dneska ráno ne a ne najít klíče. Prohledala jsem
celý byt, chodila shora dolů, koukla jsem se i do pelíšku našeho miláčka a nic. To snad není možné, říkám si. Musím zavolat manželovi, nemá-li náhodou v tašce i moje klíče. Ono se řekne zavolám, ale kde mám mobil? Jedna taška, druhá taška, věci do práce, šuplík u psacího stolu, nic! Bez brýlí to asi nenajdu, tak sáhnu po pouzdru, je prázdné. No to snad není možné !Co teď? Naštvaná sama na sebe jdu na terasu a pohodlně se usadím do křesílka. Na stolečku hrníček od večerního čaje, časopis a u něj samozřejmě brýle. Sáhnu po nich a co nevidím je zde taky mobil. Ještě aby zde byly i klíče, ale kdepak. Ty se pokojně houpají v zámku ve dveřích na terasu. Tak je mi jasné, kdo za to všechno může. Ano, je to onen cizinec s tak podivným jménem - Alois Alzheimmer. Podle nějž byla nazvána má nejnovější nemoc, ono pomalé a totální zblbnutí. Už vím jak se žije s cizincem!
CHA CHA .. já nevěděl, jak to nazvat, když se vracím zpět k domovním dveřím zda jsem opravdu zamkl... a ono je to \ soužití s cizincem \ - ale jméno má zvučné.
---(:-§o))) ,.DL.