Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Květen 2007

Pohlednice

30. května 2007 v 15:25 | já |  Můj koníček

Čtverák Robin

30. května 2007 v 15:13 | Galantní poesie |  Co se mi líbí

Robin chytal žabičky,
jimiž strašil holčičky.
Žel, i jeho panáček
byl jak malý žabáček.
Jel s ním jednou pomalinku
Klárce špásem po stehýnku
a ta vzkřikla s hrozným stonem:

Dejte ten neřád pryč!
A honem!

Neboj se,
vždyť je to přec,

řekl Robin,
tamta věc.
Zaplať bůh!
Já měla strach, žes byl zase na žabách.




Svět

29. května 2007 v 15:23 | pohlednice |  Fotografie

D C E R A

29. května 2007 v 14:55 | J. Solar |  Co se mi líbí
"Maminko, musíš být hezká,
musíš být milá a musí ti to slušet.
Vždyť jsi moje doporučení.
Moje vizitka.
Vždyť ty jsi já po dvaceti letech."

Filokartie

27. května 2007 v 12:36 | matama |  Můj koníček

Sbírám pohlednice s náměty architektury, užitého a lidového umění. Od dětství mě láká všechno, co je spojeno s historií,(architektura, oděvnictví, výtvarné umění, literatura aj.) . Návštěvy hradů, zámků, muzeí a skanzenů, mi přináší nesmírné potěšení. A to všechno se dá na pohlednicích najít. Je jedno, jsou-li to pohlednice současné nebo staré. Nikterak se po nich nějak výrazně nepídím, jsou opravdu jen pro moji potřebu a potěchu. Sednout si večer v klidu a listovat odbornými publikacemi , např. o hodinářství,nebo
skle apod. je moje největší záliba, hned po rodině, samozřejmě.

Oběd

27. května 2007 v 10:42 | matama |  Moje psaní
Tak co bychom si tak dnes dali dobrého k obědu? Snad řízky, ale ty jsme měli pře týdnem. Tak zelíčko? Neee, je horko, to se nedá. Tak si udělejme něco rychlého!
Obracím listy kuchařek, hledám v časopisech, a ne a ne najít něco dobrého a rychlého. Celá rodinka vymýšlí a navrhuje, pak zase zamítá jednotlivá jídla. No, jak to tak vidím, asi se nedohodneme na ničem.
Pak to někdo řekne! Pojďme na výlet. hurá, to je ono!! Do batohu si každý dáme kousek chleba, pití, nějaké to rajče a okurku, trochu sýra a je to. Voda se doplní lehce, a tam kam dojdeme určitě narazíme na nějaké to občerstvovací zařízení. Kdo by dneska vařil, když je tak krásný den! Tak ahoj, a zítra napíšu kde jsme došli.

C T I T E L

27. května 2007 v 10:23 | J. Solar


Ctitel je most,

po němž přijde princ Tvého srdce.

Blýskej se, děvčátko, v bělounkých šatečkách na světle obdivu,

dokud Tě nenajde Tvé sluníčko.

BOUŘE

25. května 2007 v 12:50 | J. Solar |  Co se mi líbí


BOUŘE
V přírodě, v lásce

i v manželství
je bouřka předehrou

krásných

slunečných dnů...

Nic více a nic méně.

ABECEDA

25. května 2007 v 12:23 | J. Solar |  Co se mi líbí

Almara
Stála na chodbě a co v ní bylo dobrých věcí!
Brusinky k vánočnímu kapru, med když byl kašel, láhev malých hříbků v octě pro návštěvy, sem tam nějaká ta mlsota - a krabice s cukrem. Je na světě něco sladšího než kostka cukru, ukradená kdysi potají z maminčiny almary!
Kostko cukru, za tebe jsme maminku před svatou zpovědí odprošovali! Bílá kostko cukru, byla jsi nejčernějším hříchem našeho dětství!




Jó, třešně zrály ......

24. května 2007 v 9:06 | matama |  Moje psaní

Tak nám začaly maturity!! Všude tabla, plno rozzářených tváří, které se na nás dívají z fotografií. V každo z nich se zračí očekávání a netrpělivost toho co příjde. Ještě poslední zvonění, praktické a ústní maturity a pak hurá do života. A je z nás pamětník! Včera si dvě slečny ve vlaku povídaly a použily slovo¨" pamatuješ?", taky už pamětnice.No, ale bylo to krásné. Naše maturity probíhaly v ne zrovna dobrém období (1971), ale byly krásné. Svatý týden jsme společně trávili na koupališti a nepřipouštěli jsme si ani minutku, že bychom špatně dopadli. Hospůdka kousek od internátu byla druhým útočištěm, myslím, že ještě dlouho po našich návštěvách, tam tak veselou společnost neměli. Byli sme velmi dobrá třída, tak vše probíhalo hladce. Až na nějaké drobnosti, jako například to, že jsem šla maturovat z ruštiny
a vůbec jsem neměla vypracované otázky. Okno, které mě potkalo v českém jazyku, by se dalo nazvat skoro výkladní skříní. Ale dobrá profesorka češtiny ,vidouce mé zděšení, přispěchala na pomoc a stačilo zašeptat jediné slůvko a všechno jako zázrakem si člověk vzpomenul. Jo, třešně v době mé maturity ještě nebyly zcela zralé, ale všichni jsme se cítili zralí do života. Přeji všem maturantům úspěch a ničeho se nebojte. Stejně jako jsem učila své děti i vám tvrdím, profesoři vás nenechají na holičkách. Jen se pozorně dívejte a poslouchejte.