Obyčejný deník

Trochu zvláštní rozhovor

Dnes v 9:08 | Fb | Zaujalo mě

Rozhovor Boha s člověkem:

Domluvil jsem si interview s Bohem. Byl to zajímavý rozhovor, o který není možné se nepodělit. Zde je, ve zkratce to, jak probíhal:

"Pojď dál," řekl Bůh.
"Tak Ty by si se mnou chtěl udělat rozhovor?"
... "Jestli máš čas?" řekl jsem.
Bůh se usmál a odpověděl: "Můj čas je Věčnost, a proto je ho dost na vše. Na co se vlastně chceš zeptat?"
"Co Tě na lidech nejvíc překvapuje?"

Bůh odpověděl: "To, že je nudí být dětmi a tak pospíchají, aby dospělí, a když jsou dospělí, zase touží být dětmi… Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a potom utrácejí peníze za to, aby si dali do pořádku svoje zdraví.
Překvapuje mě, že se tolik strachují o svou budoucnost, že zapomínají na přítomnost,
a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost, ani pro budoucnost. Překvapuje mě, že žijí, jako by nikdy neměli zemřít, a že umírají, jako by nikdy nežili."

Lidé ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a potom utrácejí peníze za to, aby si dali do pořádku svoje zdraví. Žijí, jako by nikdy neměli zemřít, a umírají, jako by nikdy nežili."

Bůh mě vzal za ruku a chvíli jsme mlčeli..
Potom jsem se zeptal: "Co bys chtěl jako rodič naučit svoje děti?"
Bůh se usmál a odpověděl: "Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou to jen dovolit. Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají. Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne proto, že je lepší nebo horší než jiní.
Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíce, ale ten, kdo potřebuje nejméně. Chci, aby poznali, že trvá jen pár sekund způsobit lidem, které milujeme, hluboké rány, ale trvá mnoho let, než se takové rány zahojí.. Chci, aby se naučili odpouštět, odpouštět skutkem.. Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit. Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit všechno, kromě štěstí. Chci, aby poznali, že skutečný přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto ho má rád. Chci, aby poznali, že vždy nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musí odpouštět."

Počet komentářů: 2

Jaký je rozdíl?

Pondělí v 13:09 | já a Životní styl | Víte, že?

Každý jsme už někdy jedli český vynález - obložený chlebíček! Že nevíte, že jde o náš vynález a přesto je to pravda!

Obložený chlebíček zhruba v dnešní podobě uvedl na scénu na počátku 20. století pražský lahůdkář Jan Paukert na popud rodinného přítele malíře Jana rytíře Skramlíka, kterému nevyhovovaly v té době k malému pohoštění podávané jednohubky. S chlebíčkem o velikosti mezi jednohubkou a obloženým chlebem byl spokojen, stejně jako zákazníci lahůdkářství, kde se tyto výrobky vzápětí začaly prodávat. Původní velikost byla o něco menší než dnes ("tak na dvě tři kousnutí"), během dvou následujících let se pak osvědčil rozměr větší; v této podobě získaly oblibu a dělají se dodnes.

Jestliže však krajíček chleba nebo veky napřed opečeme, na tzv. topinku a tu obložíme, vznikne tzv. bruschetta.

Z dostupných pramenů vyplývá, že první bruschettu lidé ochutnali již přibližně v 15. století. Z regionů se nejčastěji uvádí Toskánsko, ale také Umbrie a Lazio.
Vlastně se dá říci, že vznikla tak trochu náhodou a vděčíme za ni výrobcům olivového oleje, kteří si nosili do mlýna chléb, jež opékali nad ohništěm. Později někoho z nich napadlo s pomocí chleba otestovat chuť nového oleje. Další přidal česnek a první bruschetta byla na světě.

Bruschetta se tradičně vyrábí z opečeného toskánského chleba, jehož bochníčky mají většinou oválný tvar. Jsou bílé, uvnitř doslova nadýchané s pěknou hnědou kůrčičkou. V chuti lehce připomínají mandle.
Chléb se krájí na tenké plátky. Ty by ovšem neměly být příliš tenké, aby jimi neprosákl olivový olej či obloha, která se nejčastěji skládá z česneku, bazalky a rajčat. Česnek se buď přidává nasekaný do směsi, nebo se vtírá do chleba. Rajčata se krájejí na kostičky, ale pozor, odstraňují se semínka a vodnatá dužnina.

Co není zakázáno…
…je povoleno… I proto dnes najdete po celém světě nespočet bruschettových verzí. A tak si můžete pochutnat na houbových, olivových, cibulových a mnoha dalších oblohách. Dokonce existují i recepty na dezertové bruschetty, které se zdobí ovocem a medem.

Počet komentářů: 3

Jsem mladší než ty a co?

Neděle v 21:27 | Novinky.cz. a já | Moje psaní

Říká se, že člověk je tak starý, jak se cítí a když se cítíte na dvacet (i když vám táhne na sedmdesát), tak proč se nezakoukat do dvacítky.

Různé vývojové fáze člověka do značné míry ovlivňují, zda pár překoná věkové rozdíly. To ale není to jediné, s čím se musí poprat. Ještě je potřeba se sladit ve vzájemných očekáváních a překonat případné předsudky.

V prvé řadě takový vztah záleží samozřejmě na zúčastněných. Dalšími faktory jsou podle serveru YourTango především různá životní období a vývojová stádia, ve kterých se partneři nacházejí. Pokud má třeba 14letá dospívající dívka vztah s dvacetiletým, tak jsou od sebe odděleni různými vývojovými stádii, a to je mezi nimi rozdíl pouhých šest let. Jenže když má třicetiletá žena vztah se šestatřicetiletým, rozdíly se smývají, protože jsou oba v podobném životním cyklu.

Společensky přijatelnější je podle vědců starší muž. Vyplývá to i z historie, kdy si staří pánové hledali mladé slečny, aby jim daly potomka. Ženy se takovým sňatkům nevyhýbaly, protože se jim většinou dostalo materiálního zajištění, společenského postavení a samozřejmě dědictví.

Pro mladší ženu to může být způsob, jak se vyrovnat se vztahem s otcem, například pokud ho neměla, ale není to v žádném případě pravidlo. Také jí může imponovat, že muž má potřebný nadhled a jasná očekávání - že je zkrátka protřelý životem. Ví, co chce, bývá zajištěný a nemá potřebu zahýbat.

Znám více takových dvojic a většinou ten ochranitelský postoj staršího muže dívce velmi vyhovuje. Alespoň zpočátku! Muž se cítí mladší, svou kočičku si počne více hlídat, což se někdy nemusí zrovna líbit. Tam, kde si partnerka svého staršího partnera váží, ať už pro charakterové vlastnosti, vlídnost a milé jednání, i takové omezeni svobody pochopí a nevidí jej jako problém. Dívenka, jež se utekla k partnerovi z nefungující rodiny, kde je otec tyran, matka slabá a podřízená, se zpočátku také snaží vztah udržet, postupně však zjišťuje, že jí to začíná připomínat otce v líbivější formě. Začne se cukat, chce si dělat všechno, jak byla zvyklá a tím začínají rozbroje. Netvrdím, že všude, ale většinou to tak je. Když má partner dostatek financí a partnerku dokáže zahrnout vším, oč požádá, ta zatne zuby a vydrží to. Co byste pro peníze neudělaly, že? Kde tenhle stimul finanční chybí, dojde k jakémusi prozření a dívka z tohoto stavu odchází.

Možná se pletu, ale po několika takových případech jsem o tom docela přesvědčena.

Počet komentářů: 1

Autohypnosa

Sobota v 21:34 | já | Moje psaní

Viděla jsem se jak ležím na válendě, rozplácnutá a jakási malá. Vznášela jsem se sama nad sebou a cítila jsem se moc dobře. Kolem nikde nikdo, v pokoji naprosté ticho. Začala jsem horečnatě přemýšlet, jak a proč jsem tam, kde jsem? Co se mohlo stát? O takových pocitech vím, že se většinou odehrávají na silnici po dopravní nebodě, na operačním sále, nebo v posteli. Ještě nikdy jsem nikoho neviděla ležet jenom na válendě v obývacím pokoji. Snažila jsem si vzpomenout jak jsem se sem nahoru vlastně dostala? Nic, nešlo to a já stále čučela na své nehybné tělo tam dole, které mi chvílemi mizelo v jakési mlze, aby se po chvíli opět objevilo.

Odněkud přiletěla moucha a začala bzučet u skleněné tabule, která její zvuk několikanásobně zesílila. Bylo to nepříjemné a ke všemu mě začala brnět levá tvář. Jakmile jsem pohnula rukou, že se poškrábu na tváři, všechno se vrátilo k normálu. Pomalu jsem rozhýbala tělo i mozkové závity. Ano, pokoušela jsem se o jakousi autohypnosu a docela se mi povedla. No, nevím, jak bych se vrátila nazpět, nebýt oné protivné bzučandy, která mě přiměla k opětovnému pohybu.

Chtěla jsem se na ni podívat a dala jsem se do hledání. Věřte nebo nevěřte, nikde jsem ji nenašla! Začínám pochybovat, že v pokoji byla! Fakt!

Počet komentářů: 1