Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

ZOO Lešná

3. dubna 2017 v 9:09 | já |  Fotografie






 

Nový rok

2. ledna 2017 v 10:39 | já |  Moje psaní
Už je tady zas!
Přiletěl skoro jako vítr, žekla bych spíše jako vichřice. Než se jeden stačí otočit, je tady další rok.
Tomu starému už jenom máváme. Marně bychom se jej snažili dohonit, už mu vidíme jenom záda.
přinesl nám spoustu nového, dobrého a milého. Naučil nás opět pár dovedností, získali jsme několik dalších znalostí, poznali jsme nové lidi, utratili mnoho peněz a ztratili mnoho přátel.
Tak už to chodí, nové nahrazuje staré, malé to přerostlé.
Nový rok s číslem 2017
Vítáme jej tak jako ty předešlé.
Tak ať se nám všem vyvede a na jeho konci mu poděkujeme.

Suším, sušíš, sušíme

30. srpna 2016 v 16:07 | já |  Moje psaní
Léto je sezona s největším objemem práce v kuchyni. Ať si kdo chce, co chce říká je to tak.
Jenom toho ovoce a zeleniny, co člověk zpracuje jsou tašky. Spížka se nám plní různobarevnými skleničkami v nichž máme pečlivě zpracované jahody, meruňky,třešinky, višně, rybíz, ryngloty, maliny atd. Police se prohýbají pod kompoty, džemy, přesnídávkami, čalamádami, strouhanou zeleninou, různými specialitami, kterých máme každá několik a jež jsme podědily po babičkách atd. Chválíme se jedna druhé, kolik jsme už udělali litrů malinovky, nebo bezové limonády, jak se nám krásně podařila rybízová marmeláda, nebo ta višňová, ta nemá chybu. Okurky se stydlivě koupou v desítkách sklenic, malinkaté, krájené na kolečka i kvašené ve velkém hrnci. Sezona hub, jaká je třeba ta letošní, nám přichystá další hodiny práce, ale ty výsledky, Houby máme rozdušené v desítkách skleniček a pečlivě uložené v mražáku, na půdě se suší několik velkých sít a nám už se sbíhají sliny na všechny dobroty , které z nich budeme chystat. Na mé půdě to v dnešních dnech voní houbovo-koprově. To proto, že tam suším kytici kopru, která trpělivě čeká na den, kdy jej použijeme do krouhaného zelí.
A práce ne a ne mít svůj konec. Na jabloních a hruškách dozrává další "práce", strouhání jablek, kompotování, vaření rosolu, vaření povidel a já už ani nevím co ještě.
Letos jsem si koupila sušičku na ovoce. Přála jsem si ji už někok let. Teď je konečně doma. Spolu s ní přibyla další práce, sušení. plátěné pytlíčky jsou oprané, tak se můžeme pustit do práce.
Co by člověk neuděla pro své drahé, že?
 


Srpen

28. srpna 2016 v 12:29 | já |  Moje psaní
I když ze strnišť občas fučí, horko nás přece jen mučí.
Ten druhý prázdninový měsíc jsem už jako malá neměla moc ráda. To období vždycky rychle uteklo. Na zahradě už byl otrhaný rybíz, jablka a hrušky se zvětšovaly a trnky začínaly mít modravý nádech.
Na Hostýně, kde jsme trávívali celé prázdniny, se blížila hlavní pouť. Všichni krámkaři se pečlivě připravovali. Ze všech koutů bylo slyšet klepání a ťukání, to se vyráběly a rámovaly obrázky na zeď. Každá z kramářek to uměla, uřezalo se sklo aby pasovalo do rámku, ustřihl se popundekl a vložil se na obrázek položený na sklo. Pak se vzaly malé hliníkové trojúhelníčky, které se jedním rožkem zaťukaly do rámku. Pak se zasklené obrázky věšely na háčky pod stropem nebo ukládaly do krabic, proložených vašlem. Po večerech se navlékaly cukrové růžence a že jich bylo! Svazky po tuctech se pak prokládaly hedvábným papírem a rovněž pečlivě ukládaly do lepenkových krabic. Perníková srdíčka se navlékala na hedvábnou nit, nahoře zasukovala a aby se nítě nezašmodrchaly zavázaly se kouskem papírku na uzel. Těch naplněných krabic bylo tolik, že jsme někdy spali doslova obloženi vonícími krabicemi. Plechovky s volně váženými cukrlaty se večer nebo po příjezdu náklaďáku se zbožím, se štosovaly podle druhu. Malé sáčky se lopatičkou plnily a dávaly jeden vedle dtuhého do krabic a pak se vážily, aby měly všechny stejnou váhu i cenu. Chystal se balicí papír, vhodné krabičky se dávaly stranou, aby se mohlo nakoupené zboží poutníkům zabalit.
My děti jsme tohle období milovaly, večer jsme se k pracujícím krámkařkám přidávaly, pomáhaly a hlavně posluchaly s otevřenou pusou, co se povídalo. Sem tam, nám ruka s bonbonem zamířila místo do sáčku, do úst. Tak jsme se mohly dostatečně namlsat.
Po pouti, ještě několik dní, nikoho z nás myšlenka na školu ani nenapadla. Ale najednou bylo 18. srpna svátek sv. Heleny a my si uvědomili, ten neúprosný běh času. Na dveře klepal nový školní rok, ať jsme chtěli nebo ne. Odpoledne se začalo pomaloučku zkracovat - 24. 8. Bartoloměj svatý odpoledne krátí.
A nemít ráda srpen mi zůstalo dodnes, Již od poloviny srpna začínám být nějaká nesvá, i když do školy nemusím. Prostě mám to tak nějak spojeno od dětství.
. -

Krásný a voňavý večer

25. července 2016 v 15:10 | já |  Moje psaní
Na kuchyňském stole leží hromada voňavých a smějících se meruněk. Dostala jsem je od kamarádky, která už má, jak říkala meruňek plné zuby. Zavařovala nepřetržitě dva týdny, míchala džemy a dětské přesnídávky. Když už ji to nebavilo, vzpoměla si na mě a včera večer zabušila na naše okno, neboť zvonek je stále nefunkční. Než jsem stačila vznést jakoukoliv námitku, byla ta tam.
A tak mám dnes provoněnou kuchyni letní vůní meruněk. Oba moji kanáři se po očku dívají co se děje, pejsci s touhou v oku čekají až jim dám něco dobrého líznout. Svůdné meruňky lákají každého , kdo se jen objeví v kuchyni. Polovička, ač diabetik si ukradl tři kousky a potichu je slupl, aby nikdo nevěděl. Nachystané skleničky se lesknou v poledním sluníčku a od kastrolu se line línezná vůně z bublajících meruňěk. Sem tam si namočím lžičku a pak se těším na lízačku, jak se říkalo při vaření povidel.
Podlaha se místy lepí, to jak něco ukápne a pejsci to nestačí olíznout.
Práce se vlekla a když jsem všechno ukončila, bylo pozdní odpoledne. Skleničky vyrovnané do dvou řad, nádobí umyté, podlaha zbavena lepkavé hmoty. Úmorné vedro uspalo všechna zvířátka i drahou polovičku, ve sprše jsem ze sebe spláchla sladkou, lepkavou vrstvu a se zalíbením jsem se podívala na vykonanou práci. Paráda! Dvacet skleniček, sice těch malých, ale i tak je to pěkná.
Pomalu se blíží večer, odpočívám na verandě a neustále mám nos plný opojné, meruňkové vůně. Vůně, kterou z celého léta nejvíce miluji. Na misce leží ještě hromádka ovoce, kterou jsem si nechala na tuto podvečerní chvíli.
Boźské léto, budiž pochváleno, se všemi tvými dobrotami, vůněmi a krásou. Život je přece jenom krásný!!!!

Další články


Kam dál